Víla

22. dubna 2018 v 19:06 | Dragilia |  Zrnka písku
Při cestě ze zkoušky se zrodila jedna malá, naštvaná víla...



Víla


"Vílo! Vílo! Objev se! Vílo!" křičel kučeravý mladík nad říčkou.
"Co zase chceš? Zavázat halenu? Nemůžeš přece volat svojí kmotřičku vílu kvůli každé prokotině!" ozvalo se za ním znechuceně.
Otočil se na éterickou bytost a vyhrknul: "Ale oni spí. Všichni spí."
"Tak je nech. Co máš za problém?"
"Je poledne a všichni spí. Máma. Trhovci. Stráže v zámku. I pan král u stolu jenom tiše chrápe."
"Tys byl na zámku? Počkat... A sakra. Jaktože ty ne?"
"To mám jako vědět já?" zatvářil se dotčeně.
"No jo. Já zapomněla. Takže mi chceš říct, že celé hlavní město spí. Tedy kromě tebe - obecního blba - a mě."
"Tak nějak."
"Takže jsme v háji."
"Proč?"
"Hele, mladej, neuraž se, ale... Na zachraňování království nemáš ani kompetence, ani schopnosti. A já už teprv ne. Po tom posledním fiasku mi po padesát let svěřovali leda červy. Teď mi hodí na krk člověka a přihodí se tohle!"
"Co budeme dělat?"
"Radši nic. Tohle bude práce černokněžníka. Nejmíň z třetího kruhu. Na toho nemáš. A pokud bych ti svěřila kouzelný meč, vypíchneš si s ním oko než dojdem ke hradbám."
"Hmm," hlesl smutně. "No, víš... Já..."
"Vymáčkni se, na tohle nemám nervy."
"Mám hlad. A jak máma usnula u vaření, tak je kaše na uhel."
"Takže ti mám jako vyčarovat hostinu?"
"Jestli by to šlo."
"Tak na to zapoměň. Jestli nevyřešíme tohle, budeš mít mnohem větší problémy než připálenou kaši!"
"Hele, támhle někdo jede. Myslíš, že bude mít s sebou svačinu?"
"Kam běžíš! Krindapána! To je přece černokněžník! Jestli mi zabijou i tohohle pitomce, tak se těch červů nezbavim. K sakru! Zastav!"

"Pane, nemáte náhodou jídlo?"
Muž ho probodl černočernýma očima obkrouženýma ještě černějšími kruhy. "Celkem si troufáš, človíčku," zlobně zašeptal.
"Když já mám hlad. A všichni spí. Máma. Trhovci. Stráže na..."
"Azirale!" přerušil ho jezdec a střelil zlobným pohledem do skupinky za sebou.
"Ano, můj pane?"
"Zdá se, že jsme konečně objevili, kam se ti stratily moje kapky na spaní. Co s tím uděláš?"
"Neprodleně se o to postarám."
"To bych ti taky radil."
"A neublíží jim to? Jako mámě a tak..." ozval se opět prosťáček.
Černokněžník se na něj překvapeně otočil. Nečekal, že by ještě nevzal nohy na ramena. Potom přes sevřené rty procedil: "Bohužel ne. To by kapky znehodnotilo."
"Děkuju, pane. Jste moc hodnej, pane. Tak já jdu, pane." Otočil se a pelášil k domovu dřív, než si stačil všimnout překvapení a dotčenost mísící se v mužově tváři.
"Já?!"

Město se pomalu probouzelo. Kučeravý mladík si hověl na schodech ke kostelu a usmíval se od ucha k uchu. "Máma říkala, že mi udělá novou kaši."
Na zábradli vedle něj seděla víla a nechápavě kroutila hlavou.
"Chceš mi tvrdit, že je teď všechno v pořádku? A to jenom díky tomu, že jsi černokněžníkovi řekl, že celé město spí?"
"Asi jo. Já nevim."
"Takže jsi vlastně zachránil celé město, aniž by ses musel vydat na dlouhatánskou a nebezpečnou cestu, během níž bys nesčetněkrát nasazoval život?"
"Je to možný. Co je to nesčetě... tentononc?"
"Jsem kmotřičkou vílou hrdiny, aniž bych musela hnout hůlkou?"
"Hmm?"
"Tahle práce se mi začíná čím dál víc líbit!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akasha Akasha | Web | 25. dubna 2018 v 15:58 | Reagovat

Moc pěkné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama