Řekni mi, co čteš, a já ti povím, kdo jsi. A nebo ne?

26. listopadu 2017 v 16:07 | Dragilia |  Knihožralok
Před lety mi bylo oznámeno, že nikdy nebudu schopna ocenit pravou literaturu. Protože jsem začínala číst na takovém "braku" jako je Harry Potter. Skutečnou kvalitu tedy ani nemám šanci poznat.

Slečna, která to prohlásila, byla o deset let starší než já a jako potvrzení svých slov rovnou vytahovala Annu Kareninu, kterou svírala pod paží. Nutno podotknout, že tento - pro ni hodnotný - titul jsem později četla. A musím přiznat, že mezi klasiky jsem si skutečně našla jiné oblíbence.

To mě však přivádí k myšlence, jestli lze skutečně poznat, kým člověk je, případně kým se stane, jen podle momentálního výběru knížek.

blumilaia - rajce.net



Je pravda, že (minimálně) o mně moji oblíbenci mnohé řeknou. Nevybrala jsem si je přece bez důvodu. Něčím mi sedli. Stylem humoru. Námětem. Jazykovou stránkou... Obvykle mi jako nejlepší přijdou právě takoví, kteří se mně nějakým způsobem dotýkají. Hrdinové jsou mi v něčem podobní. Řeší problémy, kterým jsem se také musela postavit. Nebo mi prostě připomínají lidi, které mám ráda.

Moje osobnost ovlivnila, co se mi (ne)líbilo. Funguje to ale i naopak. Některé knížky dokážou solidně hahýbat nastavením hodnot, pojetím světa i nás samotných. V dobrém i špatném slova smyslu. Takže vlastně přečtené knihy také ovlivnily mě.

Stejně si ale nemyslím, že by momentálně četný titul byl až tak směrodatný. A to i když pominu situace, kdy v knihkupectví/knihovně prostě sáhnu vedle a trpím do poslední stránky.

Například proto, že lidé se vyvíjejí. Ovlivňuje nás při tom spoustu věcí. Přátelé. Rodina. Životní události... A kdo ví? Možná ten, kdo dnes čte jen ty nejprimitivnější schematické příběhy, bude za pár let mnohem dál než já. Protože ho k tomu život prostě donutí.

Nebo si ten čtenář zrovna naordinoval oddychovku. Třeba právě dodělal státnice. Dočetl Vojnu a mír. Dopsal superodborný článek do věhlasného vědeckého periodika. Prostě namáhal mozek natolik, že teď se chce jen posadit k nepříliš složité dějové lince a jednoduše se nechat bavit.

Nehledě na to, že hodnotnost literatury mnohdy ukáže až čas. Kolik spisovatelů ve své době ceněno nebylo, abychom je dnes vyzdvihovali jako génie? A kolik úspěšných autorů nakonec zapadlo, protože po pár století nám už jejich díla nic neříkají? Samozřejmě, existuje špatná literatura. A to, že je současná jí na kvalitě nic nepřidává. Ale i v záplavě nových knížek se může schovat jméno, které možná za pár století, či už desítek let, bude zdobit stránky literárních učebnic. Kdo ví?

Z toho mi plyne jediné. Nezkoušet se povyšovat nad lidi na základě toho, co čtou. Protože tím ze sebe mohu udělat solidního hlupáka. Nehledě na to, že četba nekvalitní literatury jistě není tím nejhorším, co by lidé ve volném čase mohli dělat. (Zapalování knihoven mi přece jen přijde jako o kapánek větší zlo.)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jeanette K. Jeanette K. | Web | 29. ledna 2018 v 18:17 | Reagovat

Rozhodně si nemyslím, že by se dalo cokoli soudit o člověku podle toho, jakou má zrovna rozečtenou knížku. Možná se už dá udělat obrázek dejme tomu podle oblíbených knížek. Musím přiznat, že vzhledem ke své vlastní literární vybíravosti jsem možná v tomhle ohledu trochu "přednastavená" na zájem o lidi s podobným vkusem, nicméně tím nechci říct, že bych ostatní předem odsoudila a odmítla se s nimi bavit kvůli tomu, že čtou třeba červenou knihovnu, kterou nemám ráda.
Takže za mě asi tak, že to má vliv, protože literatura je jedním z hlavních témat, o kterých se ráda bavím a někdy i ta četba opravdu je v souladu s tím, jak kvalitní konverzace se dá s někým vést. Na druhou stranu tohle je spíš moje statistika, rozhodně ne předsudek, kterým bych se řídila, nedejbože, že bych si snad myslela, že jsem něco víc než jiní... Takže vypovědět o člověku to něco může, ale určitě ne tolik, aby se na tom taky stavět nějaké závěry :) Plus teda podotýkám, že tím myslím spíše obecně oblíbené knihy, určitě ne to, co člověk zrovna čte, to je úplná hloupost, aby to mohlo něco vypovídat :)

2 Atheira Atheira | Web | 27. března 2018 v 9:16 | Reagovat

Já se u knih ráda bavím, odpočívám, prožívám a cítím podle toho, co která z knih nabízí. Knihy mohou být moudrost a učení, já ale ráda ty, co jsou příjemnou zábavou nebo důvodem k zamyšlení. Dá se to i skloubit dohromady.
Řada klasik (ne všechny, mám mezi nimi také oblíbenější kousky) mi tohle není schopna dát. Úplně proto nechápu, proč bych měla vybírat mezi tituly, u kterých vím, že mi nebudou dělat radost... A klidně si i v dospělosti znovu přečtu Harryho Pottera než na oko sáhnout po něčem "kultivovanějším" a trpět u toho jako třeba u Nany (teď tak namátkou vzpomenutá, protože ta pro mě byla fakt utrpením)

3 Atheira Atheira | Web | 27. března 2018 v 9:20 | Reagovat

Mi přijde, že číst jen složitější knihy si můžou dovolit jen tací, co mají hromadu relaxačních aktivit - daří se jim uklidit si v hlavě.
Kdybych měla hned začít den nebo ho nedejbože končit něčím složitým, tak mi v pracovní den ta šiška fakt bouchne. :DDD

4 Vendy Vendy | Web | 2. dubna 2018 v 16:18 | Reagovat

Pro mě je vždycky zajímavé, vědět, jaké knihy lidi oslovujou. A neodsuzuju ani ty, kteří čtou harlekýnky nebo večery pod lampou, pokud je tyhle romány něčím oslovují, tak proč ne. Někdo je prostě unavenej realitou a tyhle jednoduché příběhy se šťastným koncem je vyladí do přízniva. (Nakonec, pár vybraných harlekýnek mám doma taky, ne všechny jsou na jedno brdo) :-D
Mívám období, kdy čtu oddechovky, období scifíček, období hororů nebo období klasiky. V současné době vytahuji autory, kteří mě v mládí moc neoslovili. A klasici patřili mezi ně. Přesto ale dovedu sáhnout po starém dívčím románku nebo dokonce dětské knize. Střídání žánrů neznudí...
Vzpomínám si, že kdysi jsem jela ve vlaku s prapodivným týpkem, který byl dost sčetlý a hodně vychvaloval román Hlava XXII. Tak moc mi jej doporučoval, že jsem si jej půjčila v knihovně a pustila se do čtení. A nebyla schopna přečíst víc než dvě stránky za den...  a udrželo mě při čtení jen vědomí, že takovej mánička to zhltnul celý a já bych nebyla schopna přečíst ani půlku? :-D Jak to dopadlo? dočetla jsem do kýžené půlky, stylem dvě nebo tři stránky za den, a pak jsem se najednou chytla a zbytek přečetla za tři dny. :-D A román je opravdu skvělý!
Rčení "řekni mi, co čteš, a já ti povím, jaký jsi", je možné brát vážně asi jen napůl. Protože nelze odsuzovat ani ty lidi, kteří nečtou vůbec. Můžou být totiž dobří v něčem jiném, třeba manuální zručnosti, nebo péči o zvířata, nebo péči o lidi...

5 Vendy Vendy | Web | 2. dubna 2018 v 16:20 | Reagovat

[2]: Nana byla utrpením i pro mě, nechápala jsem tu ženskou, její postoje. Přesto bych si ji dnes chtěla znovu přečíst, už jen pro srovnání. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama