Poprvé na conu aneb CONIÁŠ 2017

25. září 2017 v 19:37 | Dragilia |  Knihožralok
V životě jsem ještě na žádném conu nebyla. CONiáš mě ale lákal. Dokonce natolik, že jsem sebrala veškerou odvahu a vyrazila, i když mi potenciální spoluúčastníci dali košem. A rozhodně nelituju.

Jako správný vesničan jedoucí do města jsem si nechala pořádnou rezervu. Takže jsem už před půl desátou vyplašeně kulila oči ve vchodu knihovny. A doufala, že jsem vlezla správnými dveřmi. Po bleskovém zařízení průkazky jsem už sestupovala po schodech do lůna budovy. Naštěstí v takto brzkou hodinu ještě relativně vylidněné.



Ulovila jsem si knížku na uvítanou, zužitkovala tajné heslo z kvízu a potom začal maraton přednášek. Ke kterým si dovolím snad jedinou výtku. A to - KDE BYLY ČŮRACÍ PAUZY?! Čekalo mě totiž těžké rozhodování, co kvůli plnému měchýři zameškám.

Na první z nich jsem krom zjištění, že fantastické prvky dočeského filmu přišly dříve než mluvené slovo, načerpala inspiraci na pořádně dlouhý divácký maraton. A jsem skutečně zvědavá, jestli na Panenku z roku 1938 nalákám i babičku, která můj oblíbený žánr s chutí nazývá fantasmagoriemi. :-D


U panelové diskuze s nadějnými autory - Pavlem Barešem, Jakubem a Hanou Hozovými - jsem se ze začátku bála určité rozpačitosti. Přeci jen, s pár vydanými knihami šance na všeobecné povědomí publika není tak velká. Ale moje obavy se brzy rozplynuly. Autoři se rozpovídali nejen o svých knihách, ale i o tom, jak jim vlastní záliby ovlivňují tvorbu či kazí sledování Hry o trůny. Dozvěděla jsem se o prokletí vydaných knih (aneb kolik chyb je vidět až po vytištění), nebo o tom, jak snadno se zapomínají reálie a jak to umí zatopit při psaní pokračování.


Na Daletthino představení Noční labutě jsem se těšila už předem. A to nejen kvůli jistotě, že knížku půjde na CONiáši sehnat. A bylo na co. Od důvodů, proč je vlastně skvělé psát knihu ve formě navazujících povídek, jsme se postupně dostali až k nekromantím pokémonům či k vysvětlení, jak moc se rozpadají kostějové.


Míla Linc začal nevážným polemizováním, co vlastně na pódiu dělá autor, který už takovou dobu nic nevydal. Dostal se ale až ke grafům jako "Jak se vyznat v Lincovi", či diagramu popisujícímu souvislosti mezi jeho jednotlivými knihami a povídkami. Rozhodl se na nás vyzkoušet nejnovější triky marketingu ("Uvědomte si, že jsem tu organizátor a nechal zamknout všechny dveře. Takže, kdo si tu knihu stále neplánuje koupit?") Nakonec nám i ukázal přibližně třetinu připravovaného románu. ("Tak, dočetli? Je to dobrý, že?")


Přednášku o Worldconu převzal po chybějícím Martinu Šustovi Vlado Ríša. Protože k personální změně došlo na rychlo, musel čerpat hlavně z poznámek původního autora. I tak jsem se dozvěděla perličky. Koho by napadlo, že ilustrace ze zahraničí mohou vyjít vlastně levněji, než tuzemské?


Začátek debaty s králi české fantastiky - Jaroslavem Mosteckým, Leonardem Medkem a Jiří W. Procházkou jsem musela - z biologického důvodu - oželet. Proto mi přišly trochu nepříjemné poznámky jednoho z hostů ohledně stydlivosti pokládat otázky. Protože ani já - zvědavec obecný - nejsem schopná začít sypat smysluplné dotazy ihned poté, co vběhnu do sálu. Ale trpká příchuť naštěstí brzy odezněla. Zvláště, když se začaly dávat k dobru příhody - třeba kterak si Jaroslav Mostecký nemůže být vlastně jist, jestli Ludvíka Součka nezahubil svými povídkami. Debata se ale stočila i k jejich psacím začátkům či vyhledávání podkladů (nejen) pro historické fantasy. Času ale bylo málo, což se projevilo zvláště u poslední otázky. A tak kvůli výčitce na rozpovídání se jednoho z autorů tahle část programu končila slovy "Ale já jsem to řek básnicky, vole.".


Františka Vrbenská byla jednoduše famózní. Historické téma protkané odkazy na prameny... Ale kdo by čekal nudu, čekal by marně. Od Bruncvíka jsme prosvištěli přes Jindřicha Lva a Owaina až k legendě o Rolandovi a tomu, jak to vlastně bylo s podlým útokem Saracénů (kteří rozhodně neměli nic společného s Basky rozzuřenými vypleněním křesťanského města).


Při rozškatulkovávání české fantastiky - v podání Antonína K. K. Kudláče, PhD - mi tužka jela jako o závod (aneb, těch jmen, které jsem neznala!). Jen jsem se nemohla zbavit dojmu, jestli se něco nestalo s mikrofonem. Možná to bylo jen mnou, ale... Na snesitelnou zvukovou hladinu jsem se dostala až při zacpání uší. Což je pro psaní poznámek velmi nevýhodná pozice. (Poznámky mám, takže je jasné, že bubínky tuhle názorovou bitvu nakonec projely.)


Při debatě s královnami české fantastiky - Petrou Neomilnerovou, Vilmou Kadlečkovou a Janou Šouflovou - jsem už naštěstí zvukovým diskomfortem netrpěla a o to víc si ji mohla užívat. Autorky mluvily o způsobu tvoření (od "sama nevím, jak to dopadne" přes emotivní klíčové scény po přesnou organizaci lumíků na hracím poli) i o hodinách psaní na stroji. Ale musím přiznat, že bych skutečně netipla správně, čí rané dílo se jmenovalo René, zlý otrokář z Kvítečkova.


Přednášku Jana Kotouče jsem byla nucená vynechat. Zablokovaná záda se už bouřila proti věčnému sezení, tak jsem zmizela do vestibulu a obhlížela vystavené knížky. (A snažila se připojit k debatujícím. Takže - pokud se k vám "nenápadně" přitočilo malé stvoření v dračích kalhotách - byla jsem to já.)

Snaha o rovnání zad se mi trochu vymkla z rukou, takže jsem na Sikarovu přednášku dorazila až v půlce. Proto už se asi nikdy nedozvím, jaké hříchy předcházely nesouvisejícím narážkám...


Během křtů a vyhlašování nejrůznějších soutěží jsem musela vyklidit bojiště. Krom děsivé bolesti hlavy od zablokovaných zad mě totiž tlačil i čas. K veverkám holt autobusy nejezdí každou chvíli. (Potenciální vynálezci teleportu - hlaste se!)






Přestože jsem vyrazila sama a měla jsem z takového setkání trochu strach, CONiáš jsem si užila. A jsem přesvědčená, že jsem rozhodně nebyla sama.

Pro případné zájemce o větší fotky: Celá galerie (i s popisky)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tánička Tánička | Web | 25. září 2017 v 22:41 | Reagovat

Super blogu i článek. Zvu tě k sobě na blog, doufám že se ti bude líbit. Sice design nic moc, ale už na tom pracují.

2 Daletth Daletth | Web | 27. září 2017 v 19:20 | Reagovat

Přistižena při činu! :-D
Příště vážně spáchám ten kurz nekromancie pro začátečníky... :-D

3 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 30. září 2017 v 10:19 | Reagovat

[1]: Díky. :-)

[2]: Kurs nekromancie? Ten by se mi zajisté hodil. Jen do toho! :-) Budou i praktické ukázky? 0:-)

4 Daletth Daletth | Web | 4. října 2017 v 14:49 | Reagovat

[3]: Nevím, zda by se na praktickou ukázku našel dobrovolník :-D Já s tím jinak problém nemám :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama