Zlomenina páteře? Nebolí!

30. října 2016 v 9:34 | Dragilia |  Zážitky z klobouku
Je to už několik let, co jsem se připletla k dopravní nehodě. Na sedadle spolujezdce (zvaném sedadlo smrti). Řidič se vyhýbal nevhodně jdoucím chodcům a srazil se s protijedoucí dodávkou. Naše auto se protočilo do hodin (pěší naštěstí minulo) a zastavilo se čumákem v opačném směru.

Poznatek první
Ani auto s fešáckým vzhledem vraku nemusí mít nefunkční rádio.



Vyrazila jsem si dech. Rozepnula jsem tedy pás a začala se drápat ven. Kdosi mě podepřel a pomohl mi se přesunout na zadní sedadlo. Už cestou jsem ale vytáčela číslo... Domů. Vůbec mi nedošlo, že bych měla volat sanitku... Pak už jsem si jen lehla do auta a čekala.
Někdo se venku sháněl po telefonu. Aktivně jsem hlásila, že ho s sebou mám. Nemám ani nejmenší tušení, komu jsem ho vlastně předala, ale za chvíli už přijížděli hasiči (místní dobrovolní) a začali se nám věnovat.

Poznatek druhý
Lidi se dívají vážně divně, když na větu "To bude dobrý." odpovídáte "Já vím.".

Přijela moje sanitka. V tu chvíli jsem už krom spáleniny od pásu (chytrá jsem ho měla přímo na holé kůži) cítila i bolest v břichu. Pouze však malou. Skoro až nijakou. Stále přesvědčená, že mi nic není, jsem záchranářům nabízela, že vylezu sama. Deska, na které mě hodlali přenášet, mi totiž moc důvěryhodná nepřipadala. Nedali se.

Poznatek třetí
Na začátku léta bývá ve vakuových nosítkách horko. Pekelně horko.

V nemocnici mě poslali na vyšetření. Pro jistotu, říkala jsem si. Protože moje největší potíže v tu chvíli představoval šlinc od pásu. Povrchové, ale pěkně nepříjemné zranění.
Jenže RTG ukazoval něco jiného. Dva odštíplé obratle. A magnetická rezonance přidala jseště dodatek o potrhaných vazech. Celkem ale nijak hrozné zranění - dokonce jsem si mohla vybrat, jestli na operaci jít či ne. (Šlo o hraniční nález.)
Jenže při představě konzervativní léčby - několik měsíců strávených jen vleže - jsem na ten sál sama chtěla. Takže jsem se železí nakonec přece jen dočkala.

Poznatek čtvrtý
Odštíplé obratle bolet nemusí. Operace ano.

Aby se mi vůbec k páteři dostali, museli řezat měkké tkáně. A přerušené nervíky příliš příjemná věc nejsou. Po probuzení z narkózy jsem se tedy nemohla moc hýbat. Ale usínat na zádech jsem v tu dobu příliš neuměla. Začátky tedy byly krušné. Ale vesele jsem si rehabilitovala s vidinou zlepšení.

Poznatek pátý
I léky proti bolesti - na bázi opiátů - zužují zorničky. A zkuste si s tím zaostřit!

Poznatek šestý
Když musíte držet knížku nad hlavou, oceníte náhle i tenké knížečky. Tlustopisy se tak totiž čtou vážně špatně.

Po pár dnech jsem už byla schopná chodit. S berlemi, ale i tak to byl pokrok. Jen jsem musela začít mnohonásobně víc pít - nízký tlak je mrška. A s kovem v páteři s sebou vážně nechcete praštit o podlahu.
Paradoxně jsem v nemocnici asi nakonec strávila víc dnů před operací, než po ní. Protože jak jsem se dokázala sama pohybovat, mohla jsem domů. S omezeními - nesměla jsem po několi měsíců sedět - ale to mi bylo v tu chvíli docela jedno.

Poznatek sedmý
Umýt si hlavu s omezenou pohyblivostí není až taková sranda.

Poznatek osmý
Záda mi nesešili "vlascem", ale "kancelářskými svorkami". Minimálně to tak vypadalo.

Po roce mi kov vyndali. Celá anabáze mi tak krom vzpomínek zanechala luxusní jizvu (jednadvacet stehů), (nečekaně) pokles fyzičky a častější blokování zad. Jo - a ještě sešrotovaný vrak, kterému se kdysi říkalo auto.
Takže - ať tomu chcete věřit, nebo ne - zranění páteře vůbec nemusí být tak hrozivá diagnóza, jak by se zdálo. Pokud nedojde k poškození nervů či míchy může být v součtu spíš otravná, než cokoli jiného. Nejhorší, co přinesla mě, byl asi ten břichabol ze všech těch třešní, kterými mě kamarádi krmili v představě, že si je chudák nemůžu teď natrhat sama.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama