Nemusíš mi odpovídat

4. února 2016 v 22:26 | Dragilia |  Veršování
Tak jsem se zase pustila do veršování. A jako obvykle mi to uteklo z reality. Velmi rychle. Skutečně obdivuju lidi, kteří dokáží psát autobiograficky. Když se o to pokusím já, stačí pár řádků a přichází rým, který svede slova z cesty. A místo zpovědi se mi na papíře rýsuje jen další vyfabulovaný příběh. No, alespoň se nemusím bát, že prozrazuju příliš mnoho. I když... Byl by z toho pěkný drb. Takový správně (ne)realistický. :-D


Nemusíš mi odpovídat

Nemusíš mi odpovídat
tak jako větru, který šumí
Chci tě jenom takhle vídat
Z dálky - jak pták, co létat umí

Nepatříš mi, ani já tobě
Vždyť jsme jen dvě duše v letu
Chvíli blízcí, chvíli vzdálení zas sobě
Tak snad to zase nepopletu

Známe se dlouho a vlastně vůbec ne
jak dvě lodi v oceánu
Potkáme se, kdy se zamane
a odcházíváš k ránu...

Stačí to takhle? Je to vůbec láska?
Sama nemám zdání
Je to jen přelud? Předstírání? Maska?
Nebo jsme manželé. Nesezdaní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama