Nemusíš mi odpovídat

4. února 2016 v 22:26 | Dragilia |  Veršování
Tak jsem se zase pustila do veršování. A jako obvykle mi to uteklo z reality. Velmi rychle. Skutečně obdivuju lidi, kteří dokáží psát autobiograficky. Když se o to pokusím já, stačí pár řádků a přichází rým, který svede slova z cesty. A místo zpovědi se mi na papíře rýsuje jen další vyfabulovaný příběh. No, alespoň se nemusím bát, že prozrazuju příliš mnoho. I když... Byl by z toho pěkný drb. Takový správně (ne)realistický. :-D


Nemusíš mi odpovídat

Nemusíš mi odpovídat
tak jako větru, který šumí
Chci tě jenom takhle vídat
Z dálky - jak pták, co létat umí

Nepatříš mi, ani já tobě
Vždyť jsme jen dvě duše v letu
Chvíli blízcí, chvíli vzdálení zas sobě
Tak snad to zase nepopletu

Známe se dlouho a vlastně vůbec ne
jak dvě lodi v oceánu
Potkáme se, kdy se zamane
a odcházíváš k ránu...

Stačí to takhle? Je to vůbec láska?
Sama nemám zdání
Je to jen přelud? Předstírání? Maska?
Nebo jsme manželé. Nesezdaní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama