O posledním obraze

30. prosince 2015 v 18:02 | Dragilia |  Povídky
Tento pohádkový příběh vznikl už před delší dobou (pár let minulo...). Nějakou chvíli jsem si hrála s myšlenkou, že ho zveřejním, ale znáte zákon schválnosti.
Jako na potvoru jsem ho nemohla nikde najít. To se mi podařilo vlastně až před nedávnem. A vzhledem k tomu, že k Vánocům pohádky už tak trochu patří... Přišel jeho čas právě teď.



O posledním obraze


Lokaj vstoupil a uklonil se až k zemi. "Má paní, právě dorazili poslové s obrazy."
"Ať vstoupí," odpověděla mu úsečně.
Do komnaty začaly proudit davy lidí a každý z nich nesl malířské plátno. Avšak panovnici nestáli ani za pohled. Ruch pomalu utichal. A všichni už jen netrpělivě čekali na její slova.
Odvrátila tvář od skleněné vitráže a pomalu se zvedla z pohodlného křesílka. Její pohyby byly velmi ladné. A nešlo si nevšimnout jejích ušlechtilých rysů. Nejednomu z poslů se z té podívané až zatočila hlava. Kouzlo okamžiku však vyprchalo jakmile otevřela ústa. "Co tu ještě děláte!? Svůj úkol jste splnili. A teď jděte!"
Nevybíravé chování, které tak ostře kontrastovalo s dívčinou podobou všechny zmátlo. Nakonec si tedy musela povolat na pomoc stráže, které nepohodlné trapiče Její Výsoti vyprovodili ke dveřím.

*

Znechuceně obcházela všechna ta údajná mistrovská díla. Ani jeden z malířů nevystihl její krásu! Jak může zaslat některou z těchto matlanin uchazečům o její ruku? Ti patlalové se snad snaží, aby se nikdy nevdala!
Energicky zatřásla zvonečkem a s uspokojením sledolala, jak se služebnictvo snaží co nejrychleji uposlechnout jejího volání.
"Všechny tyto pokusy o umění odneste a spalte!" Velkoryse přehlédla jejich překvapené výrazy a dodala: "A už by bylo na čase, aby mi nějaký skutečný malíř vyhotovil podobiznu!"
"Má paní..." odvážil se promluvit jeden z lokajů.
"Máte snad něco na srdci?" zpražila ho pohledem.
"Já jen, že se o to právě pokusili všichni umělci naší země."
"Kam jsme to dopracovali, když i portréty pro nás musí dělat cizinci!?" vykřikla afektovaně. "To se u nás nenajde ani jeden talentovaný?"
"Víte…," ozvalo se.
"Ale mlč, mladej!"
"Ticho! Přerušovat někoho tu můžu jen já! Pokračujte."
"V zemi je ještě jeden malíř, který se vás doposud nepokusil vypodobnit."
"Kde otálí? Okamžitě ho sem přiveďte!" dupla si zlostně nožkou princezna.
"To nebude tak snadné, má paní," dovolil si oponovat starší sluha.
"Proč by nebylo? Dovolil by si mě snad neuposlechnout?!"
"Ne, to ne. Ale žije vysoko v horách. Bude trvat nejméně měsíc, než k němu dorazí vaše poselstvo."
"Ať okamžitě vyjedou! Ale jestli to čekání nebude stát za to, nechám ti srazit hlavu. A jemu taky!" otočila se na podpatku a rázně odkráčela.
"No tos to zase vyvedl," šťouchnul loktem do mladšího kamaráda.
"Když ona je tak krásná..."

*

Stařec seděl před plátnem už dlouhé hodiny a téměř se nehýbal. Neusnul tam nakonec?! Netrpělivě přešlapovala v předpokoji a měla toho tak akorát dost. Co si vůbec dovoluje jí zakázat přístup do komnaty předtím, než obraz dokončí?! Ona je princezna a nebude jí rozkazovat nějaký starý blázen!
Rázně rozrazila dveře. Ale on se na ni ani neotočil.
"Říkal jsem, že na malování potřebuji klid. To už je princezna tak nedočkavá?"
"Samozřejmě! Ostatním na jejich díla stačila polovina času, který se dostal tobě!"
"Ale žádné z nich se jí nelíbilo, ne?"
"Ukaž mi to!"
"Už jen chvíle strpení. A je to. Račte se podívat." Otočil stojan k ní a ona oněmněla úžasem. Zpoza rámu na ni hledělo její dvojče. Neméně krásné, ale... Jako by obraz měl ještě mnohem víc, než ona sama. Až jí z toho bodl osten žárlivosti.
"Tak teď můžeš odnést obraz své paní."
"Své paní? Copak mě nepoznáváš?!"
"Omluvte mě, vznešená slečno. Jsem jen starý, slepý malíř a skutečně nemám tušení, kdo jste. Jen teď prosím, zavolejte služebné, aby zanesly obraz princezně."
"Slepý? Jak je možné?"
"Že maluji? Není to nic těžkého, slečno. Pamatuji si naší princeznu z dob, kdy byla ještě děvčátko a jsem si jist, že je dnes ještě mnohem krásnější, než dívka na obraze. Bývala to nejhodnější holčička v celém království a jistě jednoho dne bude i skvělou královnou. Dobrota srdce je totiž často mnohem důležitější než krása. A ona dostala do vínku obojí."

"Podívej, princezna pláče."
"Tak to bychom se měli raději vypařit. Jestli teď brečí, za chvíli bude ječet a ještě bychom mohli přijít o místo."
"To si nemyslím."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama