Píšu si na blog a končí to v novinách

8. října 2015 v 8:00 | Dragilia |  Psavcovo
Někteří lidé si hledají příležitosti. Já mám čím dál větší podezření, že v mém případě je to naopak.

Poslední důkaz této teorie přišel v letos červenci. Už před táborem jsme přemýšlela, jestli nerozšířím záběr tohohle blogu o rubriku "Ze skautského klobouku", protože... budu-li upřímná, většinu neobvyklých zážitků, které by stály za řeč, jsem zažila právě se svými skautskými kamarády. A tak jsem začala sepisovat první článek. O přípravě tábora. Nakouknout pod pokličku něčeho takového by přece nemuselo být k zahození. Navíc, tentokrát jsem mohla podávat zprávy z první linie.



Nakonec jsem ale se samotným plánováním her měla tak plné ruce práce, že jsem vydání odložila na později. A po návratu z místa činu mě napadlo, že bych si vlastně mohla svůj výtvor nechat ještě zkontrolovat po pravopisné stránce...

Víte, jak rychle se rozběhne šeptanda? Být to fyzikálně možné, věřila bych, že i rychleji než světlo. Protože za okamžik se už v jistých kruzích vědělo, že mám na skladě použitelný text. Prý ještě vybrat pár doprovodných fotek a... Než jsem se vzpamatovala, už jsem sháněla kontakt na novou šéfredaktorku místních novin.

Po odesláni třicetkrát překontrolovaného článku nastalo ticho. Nikdo se mi zpátky neozval, takže jsem se už začínala ušklíbat, do čeho jsem to byla zase nastrkána. Bylo to moc dlouhé? Nezajímavé? S nedostatečnou úrovní? Ale co, svět se přeci nezboří. Ale pak došlo zářijové číslo a BUM. Oni to tam vážně dali!

Sice to není moje úplná premiéra, (Pár odstavečků k výpravě z mé klávesnice se už tam párkrát objevilo.) ale tohle bylo jiné. Vždyť to bylo přes dvě normostrany! (A nepsala jsem to s šibeničním termínem na krku!)

Sice mi přišlo, že mi profesionálové trochu rozhodili moje formátování (aneb - asi bych zabírala příliš mnoho místa), ale to mi radost nijak neumenšilo. :-) (To mě spíš štve do očí bijící opakování slov. Vytištěné je to holt mnohem víc vidět...)

blumilaiarajče.netblumilaiarajče.net

A pokud byste si chtěli přečíst i samotný článek, rozhodně ho nemusíte luštit z fotografií:

Jak se dělá celotáborovka


Minulý rok mě docela nepříjemně překvapil názor některých dětí. Že vedoucí prý nic dělat nemusí. Zůstala jsem jen zírat s otevřenou pusou. A to nejen kvůli tomu, že během tábora chodíme spát mnohem později a vstáváme dříve, jen abychom vše stihli. Vždyť jeho příprava začíná ještě mnohem dříve, než si na něj děti vůbec vzpomenou!

Krom samozřejmých organizačních věcí jako zajištění místa, převozu a opravy materiálu, nahlášení akce hygieně a zajištění splnění jejích požadavků… je třeba zařídit to nejdůležitější - program. A smysluplné aktivity na čtrnáct dní, které se nebudou opakovat, odporovat si… naopak na sebe budou navazovat a budou dávat nějaký smysl, prostě nejsou otázkou pětiminutového vymýšlení.

A protože letos jsem se do toho všeho namočila o mnoho víc než obvykle, rozhodla jsem se sepsat, jak vlastně takové plánování celotáborové hry vypadá.

Sníh kam se podíváš. Tak co budeme dělat v létě?
Celé to začalo vlastně už na radě těsně po Novém roce. Krom tradičních témat jako "Jak se daří družinkám" či "Jaké budou výpravy" přišlo na přetřes i téma tábora.

Vybírat něco takového je složitější než se zdá. Příběh musí být dostatečně zajímavý, aby utáhl celý program. Děti by ho měly znát (a ideálně zbožňovat), ale zároveň v něm musí být dostatek manévrovacího prostor pro naše aktivity a poselství. (Takové palácové intriky sice mohou být velice oblíbené, ale z morálního hlediska děcka nebudeme učit úkladně vraždit a trávit politické protivníky, ne?)

Takže se strhla pořádná mela. Od Zaklínače ("Co budou dělat?" "Lovit obludy." "A pak?" "No… lovit další!") po podivnou směsici všeho ("A Gandalf půjde za Obi Van Kenobim, že Voldemort unesl Ciri…") nám z toho nakonec vypadl svět Harrho Pottera. Sice polovina osazenstva prskala, že hůlky jsou trapný a oni je tedy rozhodně používat nebudou… Ale alespoň něco.

Zbývalo tedy vymyslet přibližnou strukturu příběhu. Abychom nebyli svázaní knihami (zvláště, když je někteří REZOLUTNĚ odmítali kvůli táboru číst), zvolili jsme nakonec časové zařazení, do kterého nám snad žádný kánon zasahovat nebude - generaci zakladatelů a prvních studentů.

První půle tedy měla být poklidná. Nechat je smířit s tím, že se dostali do Bradavic (Které dosud nebyly postaveny, takže místo v hradu budou na louce.), nechat je projít pár kouzelnickými zkouškami a pak bác! Odhalení Zmiozelova spiknutí, boj s obludami v Tajemné komnatě (nějak tam toho Zaklínače vpašovat museli, no…) a na závěr epická bitva proti Zmiozelově armádě, která se snaží zabrat školu a vystrnadit z ní každého "nehodného".

Ale stejně jako psaní knížky nekončí načrtnutím námětu, ani tohle by k táboru nestačilo. Takže jsem na domů dostala na starost rozvržení jednotlivých aktivit - přibližně kdy a přibližně co. Samozřejmě jsem hned v rámci prvotního zápalu vytvořila sdílený dokument, aby se i ostatní mohli podělit o svoje nápady… Ale znáte to. Někteří ho doteď ani neotevřeli. :-D

Boj o moc
Na další radu už jsem šla připravená. Rozepsané aktivity a jejich tematické zařazení (Lektvary - mohli by něco vařit - mýdlo?, Runy - šifry, Věštění z čísel - hlavolamy…) a byla odhodlaná k nim sehnat jejich patrony stůj co stůj.

Nakonec se ale stejně největší pozdvižení vyvolalo rozdělování rolí. ("Nebelvír nebudu - ve filmu měl teplej meč." "A proč má být Zmiozel on? Já chci být Zmiozel!") Alespoň, že tak. Už jsem se bála, že kvůli proklamované averzi jim to budu muset přidělovat násilím. (Ne, že bych měla nějakou šanci.)

Mise ale nakonec skončila úspěchem. Každý si domů odnášel svou etapu hry a já seznam těch, kteří jsou za ně zodpovědní. Muhahá, už se mě nezbavíte.

Čas, čas, čas tomu všemu vládne
Krom korekce, jak budou jednotlivé etapy vypadat (a nepodobají-li se jako vejce vejci), přišlo na řadu to nejtěžší. Zařadit všechny ty skvělé nápady do nějakého časového rozvrhu.

Tenhle vedoucí bohužel přijede pozdě - nesmí mít program na začátku. "Zmiozelovu zradu" ale musí předcházet všechny ty "výukové" programy. Tenhle program zabere dva bloky a ne jenom jeden. Kdy budeme chodit na dříví, ať je na čem vařit? Mít dva dny po sobě? To je sebevražda! Je tam třeba ještě nacpat puťák pro větší. A dlouho jsme již neměnili den a noc…

Ještě, že alespoň ten papír s rozdělením do bloků zůstal z minula.

Nakonec ještě doladit bodování, celočtrnáctidenní hříčku, kluby, bobříky… A zjistit, že vlastně je třeba ještě vymyslet program pro nejmladší holky, protože jejich vedoucí jet nemůže. Takže to celé znovu v bledě modrém. Jen s méně vedoucími a přesně nadefinovaným časem aktivit. A to už konec školního roku klepe na dveře.

A jak to nakonec dopadlo? Na táboře s námi bylo 29 dětí. Tak se jich můžete zeptat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 8. října 2015 v 17:02 | Reagovat

Páni, skvělý, gratuluju! :-) 8-) :D

2 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 10. října 2015 v 9:29 | Reagovat

[1]: Děkuji. :-)

3 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 18. října 2015 v 13:59 | Reagovat

To ti přeji... Gratulace! :-)

4 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 18. října 2015 v 23:14 | Reagovat

[3]: Díky moc. :-)

5 Angel Angel | E-mail | Web | 22. října 2015 v 10:58 | Reagovat

To je super, že ti ho nakonec otiskli =) I když osobně by mě dost zklamal přístup šéfredaktorky, člověk by čekal nějakou odpověď a v případě toho otisknutí i poděkování za příspěvěk, že...

Jinak se mi samotný článek moc líbí. Jen nechápu, jak někdo nemohl být nadšený z výběru tak skvělého příběhu. Já bych z toho měla radost ještě teď, a to už mám táborový věk dávno za sebou =D

6 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 22. října 2015 v 21:59 | Reagovat

[5]: Také jsem z toho byla trochu překvapená. Myslela jsem, že neodpovídá kvůli tomu, že jsem si sehnala špatnou adresu a ono ne. :-D

Já osobně byla s tématem teké velmi spokojená. (Jakpak by ne, když jsem si ho vymyslela. :-D ) Ale holt ne každému se líbí všechno. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama