Imaginární deníky - Smolařka

26. srpna 2015 v 14:18 | Dragilia |  Zrnka písku
Pokud máte psavou náladu, nikdy, NIKDY, se nedívejte na praštěné seriály. Pokud nehodláte napsat něco v podobném stylu. Nebo se potom alespoň nedivte.

Tahle hříčka se dočkala zveřejnění z jediného prostého důvodu - poměrně přesně splňuje zadání Dvacátého Snílkovského tématu týdne - Nehody a náhody.


Jak si pokazit den


Vždycky jsem měla až neuvěřitelné štěstí. Na průšvihy. Ty se stávaly pokaždé, když mi o něco šlo. Pokud možno všem na očích, abych náhodou nepřišla zkrátka. Díky tomu si nová profesorka vyslechla papouškovsky řinčivé "Dobrrrrý den!" těsně před první hodinou, přijímačky jsem absolvovala se slušivým flekem na pozadí… A jak se zdá, zdaleka to nekončí. Kdo z vás to dá - sprdnout nového šéfa ještě než se poprvé ukáže v kanceláři?

Jak už kdysi zpíval Werich s Voskovcem - šaty dělají člověka. A když před vámi stojí chlap v negližé… Dokážete snad odhadnout, že právě on je ten váš dlouho avizovaný nadřízený? Mno, já očividně ne.

Ale začnu popořádku - venku psí počasí, já se vyhřívám u kamen a lebedím si, že nikam nemusím. Najednou rámus ode dveří, jako by je snad někdo chtěl vylomit. No a na prahu cizí mužský. Ve slipech. Tedy plavkách. Ale taky toho zrovna moc nezakrývaly…

Jak by se dalo čekat, neznámý byl promrzlý na kost a sotva se držel na nohou. Na dveře nám spíš padal, než klepal a teď prosil o pomoc. Kdo by měl srdce ho vyhodit? No, ale vyslechl si své. Od "Pitomců, co neodhadnou počasí" po "Nezodpovědné imbecily". Ale neříkal nic. Jen dál klepal zubama a usrkával z hrníčku mátový čaj.

Alespoň, že byla volná normální postel. Nechat ho spát na zemi, mám vyhazov jak vyšitej. Ale abych se nepřechválila - druhý den musel hezky po svých do vedlejšího města. Za MHD se mi platit nechtělo a u nás holt telefonní budky nevedou.

Jaký šok mě pak čekal v práci, když ho tam všichni zdravili div ne v předklonu. Zdekovala jsem se do kutlochu se saponáty a modlila se, aby na mě nečekali. Zlaté pozdní příchody! Šéfová se rozhodla, že našemu oddělení přeci nebude dělat hned první den ostudu a prohlásila mě za nemocnou. Uf, tak to jsem zatím zvládla. Příští kontrolu mohu být na dovolené, pak v terénu… No, jen doufám, že nemá paměť na ksichty. Protože jinak mi ani tohle zdržení nepomůže.

Pokud čtete tento text, drahý šéfe, měl byste vědět, že je zcela a čistě vymyšlený. Nebo ho do sem poslal někdo úplně jiný. Ps: Medvídkům zdar!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama