Smysl pro humor

13. června 2015 v 9:51 | Dragilia |  Blogerky
Mnoho lidí si stěžuje na věci kolem sebe. Což je dobře, zvláště, nezůstanou-li jen u slov a rozhodnou se s těmi nedostatky i něco udělat. Řekla bych však, že je třeba si uvědomovat i druhý protipól světa - nejen věci, které jsou špatně a měly by se změnit, ale i ty, které mi dělají radost a na které mohu být hrdá. A právě proto vznikl tento článek.

Přes všechny kritiky české povahy jsem totiž v naší charakteristice našla něco, bez čeho bych nemohla být - český smysl pro humor.


Když se rozhlédnu kolem sebe, zjistím, že našim vtipálkům není svaté nic. Terčem smíchu se může stát mnoho věcí, ale právě tím, že je vlastně permanentně namířen proti všem, si ho ve většině případů lze jen těžko vzít osobně.

V pokračování tradice pana Haška, který se svou satirou na První světovou válku tvoří pomalu světový unikát, si navíc děláme legraci i z poměrně vážných věcí. Povodně. Politika. Maturitní zkouška. Neunikne nic. Vlastně ani my sami. A právě to mi na celé situaci přijde nejkrásnější. Schválně - kolik máte ve svém okolí blondýnek, policajtů či jiných terčů vtipů, kteří si je s chutí vychutnají s vámi? (A díky neutuchajícímu přívalu nových a nových jich obvykle znají mnohem více než vy.)

Mému srdci je velmi blízký i humor, které už počítá s nějakou znalostí, nebo hříčky s jazykem. Těžko by cizinci třeba přišla vtipná scéna z Českého nebe, kde se dumá nad rukopisem Zelenohorským a Královedvorským s tím, že Linda a Hanka byly jinak určitě hodné holky...

Tento styl humoru totiž nejen "prověřuje", ale vlastně může být i takovým nenásilným návodem. Protože kvůli tomu vtipu si to snad i vyhledám.

Český humor může být kousavý, břitký až zraňující. A ve chvílích, kdy se něco pokazí, často i namířený proti jedné konkrétní osobě. Ale právě v tomhle mi na mysl stále znovu a znovu přichází slova z konce Romance o Karlu IV.:

"Pij, Bušku - již se nezarmuť -
a poslyš, co Ti král Tvůj moudrý praví:
můj jazyk je jak známo vybíravý -
a našel již v tom víně chuť.
Víš - zkoumat třeba, Bušku milý!
to víno má svůj zvláštní ráz,
zprv trpké, ale milé zas -
my, myslím, už se opili!«

"Nu vidíš, králi: tak náš lid!
Má duši zvláštní - trochu drsná zdá se -
však květe po svém, v osobité kráse -"
teď přerušil svůj náhle klid
hned rozveselen Vilhartice -
"ach přibliž k tomu lidu hled
a přitiskneš svůj k němu ret
a neodtrhneš více!"

Ta mi sedí i na český humor. Na první pohled se může zdát zlý a krutý, ale ve skutečnosti tomu tak úplně není. A mnohdy právě ten, kdo se nejvíce směje těm "nekorektním" hříčkám, je do reálného života vůbec netahá. Anebo se dokonce týkají jeho samotného. Vždyť největší zásobu téměř homofobních poznámek trousila kamarádka, která měla ráda holky a beze studu se k tomu hlásila. A nejrasističtější vtípky šíří kamarád, který k bělochovi má dál než my k moři.

Samostatnou kapitolu pak tvoří kritika vtipem. Písničky, které "spíš kopnou, než pohladí". Literární díla či komixy, která humorným způsobem rýpají do vosího hnízda. Variace na známé motivy, které jimi nastavují zrcadlo dnešnímu světu a vytvářejí pohled vcelku bizarní.


I zde pak humor dostává navíc jistou porci návodnosti typu najdi-si-to. Ať už jde o historické události a humor spojený s minulostí, nebo sledování současných kauz. Je lepší být v obraze. A s úsměvem na rtech se do toho člověku hned pouští o něco lépe.

Upozornění na problém nadsázkou navíc (podle mě) vyvolává i v lidech, kterých se to úplně netýká, mnohem příznivější odezvu. Protože mohou-li se zasmát, nebo alespoň ušklíbnout, je pravděpodobnější, že tomu dopřejí svého sluchu. Rozhodně více, než kdyby na ně někdo vytasil s bolestínských fňukáním, přestože třeba na velmi podobné téma.


Samozřejmě vím, že humor takového ražení nenajdu jen u nás. Červený trpaslík, Zeměplocha, nebo i další, původem české rozhodně nejsou, a přesto obsahují některé znaky popsané výše. Ale to, že si legraci umí dělat i jinde neznamená, že by se naše sranda nepočítala.

Ps: Velká část zahraničního humoru u nás navíc slaví úspěchy také díky geniálnímu překladu (třeba Zeměplocha prošpikovaná slovními hříčkami) či dabingu (Četník ze Saint Tropes), protože v originálním znění by si na něj trouflo mnohem méně lidí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama