Revolta

4. května 2015 v 9:57 | Dragilia |  Zrnka písku
Přichází na řadu další z povídek s ročním zpožděním. Tentokrát však ne pro mou zapomnětlivost, ale pro perfekcionismus. Povídka totiž měla být věnována Vendulce a proto jsem ji chtěla předat v té nejlepší možné podobě. Tak jsem ji upravovala, přikrášlovala... až najednou čas pro její zveřejnění pominul.
Protože bych ale chtěla, i po tom roce, něco věnovat její památce, přichází opět se slovu. Snad bude dostatečně důstojnou připomínkou.

Pro Vendulku

Autor: chrisnfy85


Revolta

"Kapitáne, v Revoluční ulici se opět srocují davy."
"A co tamní hlídka?"
"Nemůžeme se s ní spojit, pane."
"Připravte posily."
"Ano, pane."
*+*

"Pitomý výročí," hudrala jsem polohlasem.
"Říkala jste něco, vojáku?"
"Ne, pane," zamračila jsem se a raději zmlkla.
Ale v duchu jsem prskala dál. Koho to napadlo pojmenovat nejstrategičtější oblasti města podle nějaký pitomý revolty? A navíc vyhlásit v její datum státní svátek?!

Kolem hlavy mi najednou prolétla zápalná láhev. Byli jsme na místě.
Rozhlédla jsem se. Ale jen marně jsem vyhlížela další uniformy. Krom pár rozdupaných kousků na zemi jsem je ani nezahlédla. Zato nás už zpozoroval dav.

"Pozor!" kříkla jsem a vystřelila.
Kolegině uhnula na poslední chvíli. Ten za ní už takový štěstí neměl.
Nebyl však čas slavit malá vítězství. Vzduchem létaly dlažební kostky a kusy cihel. Výbušná munice naštěstí došla. Ale i tak se k nám nebezpečně blížili.

Stáhli jsme se za barikádu před stanicí. Zbývala nás už jen slabá polovina. Alespoň že nábojů bylo dost. Zatím.
Masa lidí se na nás však neúprosně valila. A co víc. Nemohli jsme ani počítat s obvyklým procentem dezerce, když se přejde na ostré náboje. Většině z rebelů totiž ze spánků visely kabely.
"Roboti?" vykvikl vedle mě kdosi přiškrceným hlasem. Podle prýmek novicka.
"Ne tak úplně. Původně to byli lidé."
"Oni se jim navrtali do hlavy?"
"Přímo do mozku."
"Jak...?
"Sundej si helmu," přikázala jsem.
"Ale..."
"Hned!"
Právě včas. Jen se dopotácela ke kanálu a začala zvracet.
Ti mladí nic nevydrží...

Seržent se ke mně otočil. "Je jich moc."
Kývla jsem.
"Sejměte vůdce!" zakřičel.
Dav se konečně přivalil na dostřel.

Už jsem pomalu ani nemířila. Jen jsem pálila do toho bezejmenného příboje. A dle kadence výstřelů jsem nebyla jediná.
Vědět jak, možná se i modlím. "Ať už ho někdo trefí!"
A pak - jako když utne. Zástup se zastavil. Všichni se nechápavě točili na místě. Ale pro nás to ještě neskončilo. První si už začali vytrhávat kabely. A bez dechu padat k zemi.

"Ve jménu Vojenského sboru, zůstaňte na místě s rukama nad havou!"
Kapitán se konečně chopil hlásné trouby. Jeho autorita by zastavila i lavinu.
Možná.

"Najděte ho," otočil se ke mně.
Přikývla jsem.
"Vojíne, doprovoďte ji."
"Ano, pane."

Procházela jsem mezi mrtvými těly a hledala jakoukoli podezřelou elektroniku. Tedy - veškerou elektroniku. Dle zákonů civilům zapovězenou.
Díky tomu jejich "řídící jednotky" většinou připomínaly krabice od bot.
A taky nemívaly daleký dosah.
Naštěstí pro nás.

Konečně jsem to našla. Všude kolem se povalovaly součástky a seškvařené dráty. K mý smůle v okruhu dvou metrů.
V úvahu tak připadalo pět těl. Čtyři muži a jedna žena. Paničce a dvěma klukům ze spánků odkapávala krev - známka připojení.
Zbývali tedy jen dva.
Zamračila jsem se. Tohle jsem nesnášela.
Poklekla jsem vedle madšího z těch dvou. Sundala si helmu a jemu odhrnula vlasy z čela.
"Tak se podívejme, jakej jsi měl dneska den?"
Zavřela jsem oči. A otevřela ty jeho. Čtyři hodiny před smrtí.

*+*

Zamířil do květinářství. Bloumal mezi pugéty. Zbůhdarma se točil na místě a obhlížel snad všechny vázy. Dobrou půl hodinu si tam vybíral. A nakonec si stejně odnášel jen obrovskou kytici bílých růží.

Vědí snad už o mě? Jestli je napojil s větším předstihem, neuvidím nic!

Rychlým krokem si prorážel cestu hloučky lidí. Zdálo se, že přesně ví, kam jde. Jenže pak od nejbližšího stánku zavoněl trdelník. A on - místo aby pokračoval - se zařadil do největší fronty, jakou jsem kdy viděla.

Začínala jsem mít pěkný dopal. Zbývala mi už jen půl hodina a zatím jem zjistila velký kulový!

Konečně na něj přišla řada! Nechal si zabalit dva kousky a vyrazil. Tedy... Poodešel k nedalekému domu. Vzal za klepadlo a třikrát udeřil do dveří.

Pro jeho vlastní dobro doufám, že tentokrát to nebude trvat tak dlouho.

Dveře otevřela mladá slečna v bílém čepečku. Usmála se.
"Přejete si něco?"
"Jsem tu za paní Jasmínovou."
"Syn?"
"Ano."
"Počkejte, někoho vám zavolám," řekla. A zabouchla mu před nosem.

Ha! To je ono! Tajné heslo, které neupoutá žádnou pozornost. Komu by taky přišlo podezřelé, že se ptáte po někom v domově důchodců?

Klika se pohnula.
"Pojďte dál."
Vešel.
"Promiňte Adéle její nezdvořilost. Ještě neví, jak se v takové situaci zachovat," promluvil starý pán v bílém plášti.

Neměli by být revolucionáři ramenatí a svalnatí?

"V jaké situaci?" zeptal se můj "průvodce".
"Posaďte se prosím," pokynul muž ke světlé pohovce.
"Vysvětlíte mi, co se tady děje? Chci jen navštívit svoji matku."
"Posaďte se," trval shrbený na svém.
Poslechl. Ale bylo na něm vidět, že se mu do toho moc nechce.

Jsem na špatné stopě! Raději pryč!

"Víte, vaše matka dnes ráno zemřela."
Ruka s kyticí mu poklesla.
"To není možné."
"Je."
"Vždyť má dnes narozeniny!"
"Měla."
Vystřelil z místnosti jako zasažený bleskem. Ani se nerozhlížel. Vyběhl ze dveří. Bez ohledu na troubení běžel. Běžel beze směru. Najednou ale nemohl dál. Obklopil ho dav. Nedokázal se z něj vymanit. Přesto nepanikařil. Jen se odevzdaně valil s ním. A když ucítil ostrou bolest na hrudi, vlastně ji vítal...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Van Vendy Van Vendy | Web | 24. května 2015 v 15:20 | Reagovat

Hodně dobré! S nečekaným koncem. Ta první půlka je jak z nějakého scifi akčňáku, ta druhá zase spíš jako drama... Povídka se mi líbila! 8-)

2 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 28. května 2015 v 21:31 | Reagovat

[1]: Děkuji pěkně. Jsem ráda, že přestože jsem zabrousila do mně neznámých vod (technický typ rozhodně nejsem), tak to snad dopadlo celkem dobře. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama