Moje malá premiéra

2. května 2015 v 8:00 | Dragilia |  Psavcovo
Znáte taková ta rozhodnutí na poslední chvíli, u kterých si nejste zcela jisti, zda jste tak akční anebo šílení? Chvíle, kdy plesáte nad poměrně nevhodným časem setkání, už jen proto, že konečně nespadá do kolonky "zcela nemožné"?

Moje účast na Magna litera patří právě do takové kategorie. Vlastně ještě dva dny předem jsem si nebyla jistá, jestli je moudré tam jít. (I když, pro kumulaci nevyspání by mi odpověď měla býti více než jasná.) A tak jsem to zkusila.


V doprovodu kamarádky, která mě ke konečnému rozhodnutí pošťouchla, jsem se vydala na místo určení. Ozbrojena jen matným tušením jména kavárny a vědomím, že to bude poblíž Florence. Ani jméno vyhledané zastávky "U Památníku" ve mně nevzbudilo nejmenší podezření, takže výstup z MHD na dohled třetí největší jezdecké sochy světa mi trochu vyrazil dech.


Protože jsme měly více než hodinu času, pustily jsme se do zkoumání okolí, což se nám stalo málem osudným. Orientační nesmysl tentokrát ani nemusel přikládat ruku k dílu. Bohatě k tomu stačil nedostatek schůdných cest z kopce zpět na ulici. Takže jsme nakonec dorazily s pár minutovým zpožděním. Naštěstí se ještě nezačalo.

Po úvodním slovu a představení časového plánu mi trochu spadly hračky do kanálu. Celá akce měla trvat mnohem déle, než jsem si mohla dovolit zůstat. Poslední autobusy nečekají. Takže jsem se už tiše smiřovala s tím, že moje plánovaná premiéra - první autorské čtení - se konat nakonec nebude.

O to větší šok mě čekal za chvíli. Pořadí se losovalo. A první volba padla na mě.

Ještě když jsem kráčela k proutěnému křesílku, neměla jsem vůbec tušení, co mám dělat. Takže nebýt Diuka, který se chopil rychlého představení formou dotazů na mou osobu a povídku, skutečně nevím, jak by to dopadlo. Ale i tak se mi při začátku čtení dosti klepala ruka.

Po vhození do vody a příjemném zjištění, že dnes se snad neutopím, mě čekala pohodovější část večera. Poslech těch ostatních.

Představení úryvku ze sci-fi románu.

Poetická vzpomínka na minulý život

Co všechno člověk může vyslechnout v bagetérii

Báseň, která me skutečně zasáhla. (Čtena v zastoupení.)

Příběhu, ze kterého jsem bohužel slyšela jen půlku.

Ač mě to velmi mrzelo, musela jsem odběhnout přímo uprostřed čtení. Časomíra mě totiž varovala, že i tak půjde o vteřiny... Takže jsem nakonec ten spoj stejně nestihla. Ale i při vymýšlení alternativních možností, jak se dostat důmů jsem jedno věděla jistě - stálo to za to.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Van Vendy Van Vendy | Web | 24. května 2015 v 15:23 | Reagovat

Takže jsi měla první oficiální čtení ze svého díla? Gratuluji! Zdá se, že akce se vydařila, lidí se tam sešlo dost, škoda jen, že to nevyšlo s časem. Ale coby lonťačka vím dobře, jaké to je, když jede poslední autobus (a další až ráno). Takže jsi to nestihla? Vrátila ses? Nebo sis vzala taxíka? Nebo šla pěšky? :-D

2 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 28. května 2015 v 21:29 | Reagovat

[1]: Děkuji. :-) Nakonec jsem si dohodla odvoz a naslibovala za něj hory doly černý les. :-) (A pak to dokonce i splnila. :-D )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama