Strážkyně

20. dubna 2015 v 20:51 | Dragilia |  Veršování
Na dnešním jídelním lístku je k mání malá porce lyrickoepických veršů. Oh, kuchař se trochu usypal a bude toho o něco víc. Ale nemějte strach - přebytky jsou na účet podniku.

Za ispiraci děkuji snílkovskému Tématu týdne číslo 13. (Ač je to s podivem, té krásné číslovky jsem si všimla až zpětně.)

Ps: Zvláštní. Je to snad blížícími se testy, že moje básničky vyznívají tak... negativně?


Strážkyně

Tiše, skoro bez dechu
Klesnou ta těla do mechu
Až mám trochu strach
Že vše obrátí se v prach

I z dáli vidím lesk jejich očí
Až se se mnou svět protočí
Proto lehce zvednu kuši
Pro kterou vypustili duši

A pomalu k nim kráčím šerem
Které se šíří podvečerem
Nebudou věřit, budou mi závidět
Že právě já je poslala na onen svět

Dva krásné kruté tvory
Které co měsíc pannu za kořist si zvolí
Dnes ale čekalo je ostří zbraně
Smrti šli vstříc tak odevzdaně

Až mě z toho trochu mrazí
Přehlédla jsem něco, něco tu schází?
Ohlédnu se, právě včas
Bych pochopila, kdo ten ďas

Člověk, žádné krásně kruté víly
Královský lovčí, je však nad mé síly
Zemřu? Hříchy splatím krví?
Nebyla bych člověk prvý.

Už zvedá nůž, už se s ním sklání
Můj život však není snadno k mání
Kopanec tvrdý, nůž a měkká tkáň
Za chvíli leží tam ubodán.

Jsem vítěz, přesto hnusný vrah
Přestože z těl víl už zbyl jenom prach
Jak mám splatit zločin svůj?
Les šveholí: Místo nich na stráži stůj

Tak mě tu máte v lese staletém
Ne, nejsem již více člověkem
Mějte se přede mnou na pozoru
Prohřešky trestám dle vlastních vzorů

Možná moc přísně, krutě snad?
Však lidský červe, ty buď rád
Že se mnou měnit nemusíš.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama