Neodpovím

2. března 2015 v 21:07 | Dragilia |  Veršování
Váhala jsem. Po dlouhé době slova plynula sama, ale... Výsledek je až příliš upřímný. (Není to paradox?) A já si najednou nebyla jistá, jestli chci světu ukazovat tuhle svou stránku. Tu, kterou jsem donedávna považovala i já sama za minulost.

Nakonec mě přesvědčil právě druhý z původních důvodů, proč si tyhle veršíky raději nechat pro sebe. Protože, ať se mi to líbí, nebo ne, tentokrát jsem se skutečně dostala do situace, kterou jsem nepovažovala za reálnou. Přišlo mi podivné, jak v ní mohou lidi uvíznout... Tak mi to bylo názorně vysvětleno.

A právě proto, ač to na mě možná hází trochu šedavé světlo, bych je měla zaznamenat. Abych si pamatovala. A příště nesoudila tak rychle.



Neodpovím

Vím, co bych chtěla i co se sluší
Prohnat hlavou kulku by bylo jednodušší
než se rozhodnout
...zdali mám bodnout

Cítím se vinna i když nehřeším
Ráno si zas bulíky na nos věším
Tvrzením, jak to zvládám
Já ale srdce neovládám

Chybíš mi a vím, že nesmím...
chtít, abys byl mým.
"Přes štěstí jiných nestav své vlastní"
Ale jak vědět, jsou-li vůbec šťastni?

Otázky víří a proto jsem tiše
Stahuji se zpět do své říše
Předstírám, že nejsem doma
Výčitky za nic, kdo z vás to má?

Pocity tryskají a tužka lítá,
Cítím se jak pod obraz zpitá
Nevím, co dělat, co vlastně chtít
Kterou cestou z mnoha bych měla jít.

A jsem vůbec já, kdo to volí?

Zeptej se, zeptej se na cokoli...!
Já neodpovím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Van Vendy Van Vendy | Web | 28. března 2015 v 18:39 | Reagovat

Někdy je lepší to nechat volně plout a vyvázat se z vlastních pout. 8-)  8-)

2 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 31. března 2015 v 17:01 | Reagovat

[1]: Poeticky řečená pravda. :-) Přesně to jsem nakonec udělala. A nelituji toho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama