Virus

11. února 2015 v 12:41 | Dragilia |  Knižní upoutávky
Čtrnáctiletá Tory se stěhuje k otci-vědci, který o její existenci doteď neměl ani tušení. Pro svou zvědavost otevře hned po svém příjezdu nejednu Pandořinu skříňku. Ale kdo mohl tušit, že stará vojenská psí známka a jedno zachráněné štěně můžou natropit tolik škody?

Autorka: Kathy Reichs

Nakladatelství: BB art

Rok vydání: 2011

Počet stran: 208

Zdroj obrázku: Databáze knih



Hned v úvodu musím přiznat, že první stránky se mi nečetly zrovna lehce. Zvyhnout si na retrospektivní ich-formu puberťačky se sklonem odbočovat k "tehdy to bylo tak, ale teď by to bylo úplně jiné" mi přišlo málem nad moje síly. Jak ale příběh postupoval, hlavní hrdinka přestala nejen odbíhat, ale i lézt mi na nervy. A já se konečně plně ponořila do děje.

S tímto rozpačitým začátkem asi souvisí i pro mě nepochopitelný důvod, který autoři použili k usazení hrdinky do nového prostředí. Nebo spíš její podivná odezva na něj.
Přestože to byl poměrně drastický zvrat v jejím životě, navíc v pubertálním věku, který sám o sobě nebývá jednoduchý... Ona na něj vlastně vůbec nereaguje. Vzteká se nad novými spolužáky a snobskou přítelkyní svého otce. Navazuje nová přátelství. Platonicky se zamilovává. A o otřesu, který ji tohle všechno přinesl, padne jen jedna kratičká zmínka.
Příběhu to nijak neškodí. Naopak, číst patetické plácání se v depresi by mě asi bavilo mnohem méně. Jen mě napadá, jestli by to nové prostředí nešlo zajistit i nenásilněji. Když už se s motivem prožitého traumatu nijak dále nepracuje.

Když nad tím tak přemýšlím - Tory, která by měla plný nárok na truchlení - je vlastně hlavní hybatelkou děje. Právě z její hlavy se rodí nejbláznivější nápady i odvaha je zrealizovat. Ač jsou mnohdy nejen nelegální, ale i dosti nebezpečné.

Kromě rychlého spádu mě potěšila i minimalizace romantického vyznění. Ano, určité drobné náznaky se tu také vyskytly. Ne však na úkor hlavního děje. Takže, ač jde o chudou chytrou studentku ve škole plné boháčů, tisícé varianty na Popelku se tentokrát nedočkáme.

Mnohem spíše než romantiku příběh připomíná detektivku, někdy až se špionážními prvky. Neb o tajné vniknutí či pokusy uniknout najatým vrahům nouze naopak nebývá.
Dostáváme navíc poměrně komplexní informace o případu. Ze zdánlivě nedůležitých detailů se sice může vyklubat podstatná stopa, ale všechny dostupné údaje mají nejen hrdinové, ale hlavně čtenář. Odpadá tedy, mnou nenáviděné, nepředvídatelné rozřešení detektivem, který nová fakta tahá jak králíky z klobouku.

Jen je škoda, že v některých případech mi ve vysvětleních cosi dřelo. Minimálně - kdybych se já pokoušela někoho zabít a potom dostala možnost s ním být o samotě bez toho, aby o tomhle setkání kdokoli věděl, asi bych ho jenom nedovezla bezpečně domů. Nebo fakt, že o zvycích sekterářky ví v ústavu každý, dle mého stále ještě nevysvětluje, jak se k té informaci dostaly děti zaměstnanců.

Poslední vadu na kráse bych viděla asi v nadužíváních názvů značek. Zvláště ze začátku. Skutečně jsem musela vědět, od jaké firmy je Toryin pískovač, se kterým čistí mušle? Ano, nádobíčko od pratety v příběhu ještě ke slovu přijde. Ale dojmu luxusního dárku snad lze dosáhnout i jinak...

Když se tedy za příběhem ohlédnu, s čistým svědomým mohu říci, že koupě nelituju. Dokonce i použití biologických poznatků nejen ozvláštňovalo, ale dávalo i docela smysl. I když včlenění cizorodé DNA by asi nemělo přesně takové účinky. (A nebo se snad mýlím?)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama