Proč se bojím literárních soutěží

3. listopadu 2014 v 16:13 | Dragilia |  Psavcovo
Už delší dobu na sobě pozoruji, že jakmile se blíží uzávěrka nějaké soutěže, vůbec nestíhám. A co víc, začínám mít podezření, že tentokrát nejsou na vině obvyklí strašáci jako škola, domácí povinnosti či další neodkladné záležitosti. Ne, v mnoha případech si za to můžu sama. Protože těsně před termínem odevzdávání se ve mně najednou něco zlomí... Mohla bych tvrdit, že došla inspirace, nebo chuť psát. Pravda je ale jinde - mám strach.




Samozřejmě vím, že pokud chci někdy něco "publikovat" i jinde než na blogu, budu v sobě muset najít odvahu činit. Mým hlavním problémem však není obava z kritiky. Na tu jsem si už díky Betovi zvykla (ač to zpočátku bylo hodně tvrdé). Jenže čeho se tedy bojím, když slovní hodnocení je naopak obvykle lákadlo, které mě k soutěži přivábí?

Možná budu znít kapánek nelogicky, neb můj důvod ke strachu je pro ostatní mnohdy právě tím největším pozitivem. Sborníky. Možnost vidět svou soutěžní povídku v tištěné podobě. Nebo alespoň v e-knize. Pro někoho možná splněný sen. Pro mě noční můra...

Vyvstává otázka proč. Děsí mě snad reakce okolí, až pod textem uvidí moje jméno? Bojím se jejich obvyklého přehánění, kdy by pro jedinou povídku ve mně viděli druhého Shakespeara? Ani jedno, ani druhé. Obojí jsem si už vyzkoušela díky Pohádkám pro kulíšky. A zas tak děsivé to (nečekaně) nebylo.

Mým hlavním problémem je ta konečnost. Definitivnost, kterou s sebou vytištění přináší.

Pokud totiž svůj literární pokus pouze vložím na blog, mám nad ním stále plnou pravomoc. Dokud mi bude připadat hoden zveřejnění, zůstane. Ale ve chvíli, kdy se tyto podmínky změní, jsem já, která rozhoduje o jeho dalším osudu. U sborníku ale něco takového moc dobře nejde. Těžko budu žádat nakladatele, aby z prodeje stáhl knihu, jen proto, že svůj příspěvek v ní považuji za paskvil. Všechny ty chyby, nesmysly a přešlapy, které tam udělám, budou archivované a dohledatelné. A to je to, co mě děsí.

Jistě, je možné, že se mýlím. Možná bych po létech vzpomínala nad tragickým shlukem písmenek s nostalgickou slzou v oku. Teď si ale myslím, že předtím, než připustím nezvratné zapsání svých myšlenek do inkoustového světa knih, bych si měla být jistá, že to skutečně chci. A ne se po pár letech stydět, kdykoli zahlédnu inkriminovanou obálku...

Možná to řeším příliš brzy. Určitě to řeším příliš brzy. Protože nebezpečí sborníkového vydání hrozí jen vítězům. Ale do každé soutěže přeci posíláme to nejlepší. S každým příspěvkem doufáme v jeho úspěch... A když si nejsem jistá, jestli by právě tohle nebyla ta nejhorší varianta... Jak bych mohla s klidným srdcem obesílat literární soutěže?

Tanto text má velmi omezenou dobu trvanlivosti. Je určen k rychlé konzumaci, dokud ještě platí. 0:-)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 3. listopadu 2014 v 19:46 | Reagovat

Já také nemám literární soutěže moc v lásce. Z podobných důvodů... :-)

2 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 4. listopadu 2014 v 9:08 | Reagovat

V zásadě je to zdravý přístup, posílat do soutěže jen něco, u čeho jsme si jisti kvalitou. Bohužel to má svou stinnou stránku, člověk lehce může sklouznout k přehnanému perfekcionizmu a nevydá nikdy nic. :-) I takové případy znám. :-)

3 Lenny Lenny | E-mail | Web | 4. listopadu 2014 v 14:56 | Reagovat

Vlastně jsem na tom stejně. Jak můžu publikovat někde, kde to po sobě už nebudu moct opravit, tak mám problém a zásek. Zatím se procvičuju na Vašeliteratura.cz, ale už bych to asi měla zkusit i někde jinde...

4 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 5. listopadu 2014 v 22:02 | Reagovat

[1]: Jé, že bych v tom nebyla sma? :-)

[2]: Sebekritika se občas špatně dávkuje. Také znám spíš lidi, kteří jí mají příliš, nebo naopak málo. :-) Mně v tomhle "pomůže" snad jen moje zbrklost. Když už je to odesláno, mohu si pak trhat vlasy jak chci. :-D

[3]: Vzhledem k tomu, že mám stále archivované své první pokusy, nemožnost opravit, nebo text stáhnout, je pro mě opravdovým strašákem. Vždyť i to, na čem jsem před pár lety pracovala i týdny, teď považuju za nečitelné. Takže před jakoukoli definitivností bych se raději nejdříve alespoň trochu ustálila ve stylu. (Takže se bude čekat do důchodu... :-D)

5 Orida Orida | Web | 30. listopadu 2014 v 1:06 | Reagovat

Inu, na to je jediné riešenie. Vypilovať svoje práce do takého stavu, že s nimi budeš spokojná a ochotne ich pošleš na plavbu do ďalšej možnej existencie.

A myslím, že ak by to bolo skutočne tak dobré, že by to vyhralo miesto v zbierke, nemusela by si sa za to hanbiť. Oni hádam vyberajú len skutočne hodnotné práce.... nie?

6 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 11:34 | Reagovat

[5]: Máš pravdu, že do sborníků vybírají jen to nejlepší z dané soutěže. Jenže i pak záleží na kvalitě konkurence. (Už jednou jem se téměř do sborníku dostala a to jsem po přečtení slovního hodnocení porotců měla celkem pštrosí tendence. :-D )

A samozřejmě, v dané chvíli do soutěže pošlu jen a pouze to, co považuji za vypilované. S postupem času jsem ale zjistila, že moje nároky na vlastní texty se v průběhu let mění a to, co mi v začátcích přišlo téměř geniální dnes s ruměncem na tváři schovávám na dno šuplíku (a doufám, že ho nikdo otvírat nebude :-D ). Proto si nejsem jistá, jestli jsem už teď dospěla do takového bodu, abych po pěti, šesti letech po spatření inkriminované obálky nevzala do zaječích. :-D

Takže si holt budu muset vybírat soutěže se silnou konkurencí a na svých textech pořádně pracovat, abych si tam neudělala ostudu. :-D

7 Van Vendy Van Vendy | Web | 24. ledna 2015 v 22:14 | Reagovat

To jsou paradoxy. Na jedné straně je to dobře, aspoň tě to nutí k vypilování povídky do co nejdokonalejší podoby. Ale na druhé straně může hrozit, že nevydáš nikdy nic, protože každou povídku budeš považovat za nedokonalou a časem budeš mít další nápady, jak něco vylepšit. Ale to už je asi riziko povolání... ;-)
Jestli se bojíš toho, že některá povídka bude opravdu naivní a nedokonalá, pak si myslím, že se bojíš zbytečně - ti, co vybírají, už poznají schopnou povídku, nebo povídku, která má dobrý náboj, jen potřebuje trochu dopilovat, na to snad ještě autora upozorní. A taky poznají průměr nebo brak a taková věc se do finále nedostane.Takže, pokud by tvou povídku vybrali a pustili dál, tak to znamená, že je tvá povídka opravdu dobrá.

8 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 22:10 | Reagovat

[7]: Poslední věta je jak maják. :-) Té se budu držet a snad někdy najdu tu odvahu (nebo snad drzost?). :-) Děkuji za ní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama