Co umí psaní dát?

13. září 2014 v 8:00 | Dragilia |  Psavcovo
Nedávna jsem v jednom z Triumvirátích článků narazila na zběžně zmíněný dotaz - Proč vlastně píšu? V tu chvíli moje mysl přestala vnímat text a rozběhla se po vlastní ose. Co mě vlastně vede k tomu trávit hodiny a hodiny volného času nad klávesnicí a pohánět vpřed blikající kurzor?

Moje úvahy však brzy změnily vytyčený směr. Krom důvodů, které mě k psaní přivedly, jsem začala promýšlet i výhody, které mi vlastně přineslo, ač jsem s nimi původně vůbec nepočítala.




Získala jsem další (a konečně legitimní) důvod k otázkám. Jsem od přírody zvědavá. A nekonečný proud "Proč?" a "Jak to?" mě provázel téměř od nepamněti. Reakce na tyhle dotěrné dotazy bývaly různé. Od nadšenců, které potěšil zájem o "jejich věc", po otrávené pohledy těch, kterým se už to věčné ptaní zajídalo.
Tvoření vlastních příběhů mě však utvrdilo v tom, že chtít vědět "jak" a "proč" není nic špatného. I když se na mě kvůli tomu někdo dívá jako na otrapu, který ne a ne zmlknout. Při psaní jsem totiž mnohem častěji použila právě princip (který jsem pak ohýbala dle pravidel dané reality), než jen holou skutečnost.

Časem jsem přišla na i to, že dotazy jsou sice báječná věc, ale vlastní zkušenost má pro věrohodné ztvárnění mnohem větší váhu. A protože hrdinové příběhů nezažívají jen příjemné chvíle (kdo by taky donekonečna četl o pobytech ve výřivce?), nezbývá nic jiného, než se poučit i o těch odvrácenějších stránkách života.
Samozřejmě se jen kvůli povídkám nemusím hned vrhat do extrémně nepříjemných situací. Ale když už něco takového zažívám, tak proč toho nevyužít? Navíc, prolézám-li nechutný močál s myšlenkou na literární výpravu do džungle nebo se promrzlá brodím sněhem s výhledem na sepsání polárního dobrodružství... Hned se mi i reálným nepříjemnostem čelí líp. Protože vím, že tahle situace (sebevíc nemilá) bude mít i svoje využití.

Šťourání do okolní reality v zájmu vlastního textu pak může pomoc i ve vztahu k ostaním. Pokud se například chci na někom inspirovat ke svoření ohavné čarodějnice, pro plastický charakter mi nepostačí jen konstatování, že je to zahořklá protivná babizna. Při takovém pátrání po možných důvodech nakonec možná i zjistím, že to ani s daným předobrazem nebude zas až tak špatné.
A i kdyby tomu tak nebylo - alespoň získávám využití pro všechna ta nerudná, ublížená či otravná individua, kterým se nelze vyhnout. Díky nim budou mít světy pestřeji zalidněné.

V neposlední řadě jsem si díky psaní začala více všímat detailů. Najednou nic není příliš malé nebo bezvýznamné, aby se to nemohlo hodit. A jako zajímavé mi najednou připadají informace z odvětví, pro které bych (teoreticky) jinak neměla žádné uplatnění.

Ač se to tedy může zdát téměř jako protimluv, právě tvoření alternativních světů mě donutilo více vnímat realitu. Objevovat ji. Pokoušet se jí porozumět.

Ani fantasy tedy nemusí býti jenom únikem od "zlé, fádní a ošklivé dennodennosti". Třeba pro mě je totiž jen dalším způsobem, jak ji uchopit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 17. září 2014 v 21:56 | Reagovat

Vypsala jsi zajímavé důvody pro tvé psaní, využití individuí mě opravdu pobavilo. :) Ve svém tvůrčím psaní se občas také inspiruji skutečnými lidmi. I zdolávání reálných nepříjemností mě oslovilo. Vlastně to také znám z vlastní zkušenosti. Tvůj článek mě přiměl také se zamyslet. Asi hlavní svůj důvod vidím v třídění a ucelování myšlenek. Neskutečně mi to pomáhá. Přemýšlím a tvořím, což mi vyhovuje, to samé se děje i v případě, když vyrábím šperky. Bavíme-li se o psaní na blog, úvahy, deníčky a podobně, líbí se mi představa, že si kdokoliv neznámý  čte mé myšlenky a názory, mám ráda diskuze k aktuálním, společenským, jakýmkoliv tématům, které nejen mé články vyvolávají. je to vlastně prezentace mé osoby, nitra. Jsem holt po mamince člověk, který chce být trochu vidět. Psaní je dobré odreagování. Co se týče tvůrčího psaní, které nikde moc zatím nepublikuji, mám ráda proces tvoření a mám fantazii. Občas mě něco napadne a baví mne vytvářet kolem toho příběh, tvořit vlastní fantazii se vším všudy do detailů. Díky psaní si procvičuji vyjadřování a slovní zásobu. asi je za tím vším dávka egoismu, když chci, aby mé myšlenky někoho zajímaly. :D

2 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 18. září 2014 v 12:27 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že článek poňouknul k zamyšlení. To byl jeden z jeho účelů. :-)

Při čtení tvých důvodů v mnoha případech mohu jen přikývnout. I moje tvoření často poslouží k utřídění myšlenek či sdílení názoru se světem. :-) A vliv na slovní zásobu je také neoddiskutovatelný. :-D

V článku jsem se snažila pojmout hlavně věci, které by mě původně v soouvislosti s psaním ani nenapadly. Ale těch výhod se samozřejmě dá najít mnohem víc. ;-)

3 Vendy Vendy | Web | 19. září 2014 v 15:59 | Reagovat

Někdo rád kreslí, jiný rád píše. Fandím každému, kdo má velkou i menší dávku fantazie a přetváří ji v něco skutečného, ať se jedná o obrazy nebo o texty. Nebo o kulinářské kreace či výtvarně trojrozměrné kousky.
Slovo fantasy je bohužel zprofanováno spoustou špatných textů, které jsou jak podle jedné šablony. Přitom fantasy je jen vnější šlupka, další možné ingredience do toho fantastického výtvoru. Obal, dá se říct, který doplňuje podstatu. Sebekrásnější obal bez kvalitního obsahu je k ničemu, kvalitní obsah bez krásného obalu zas tolik neláká... 8-)
Co čtu scifi a fantasy, zjistila jsem, že nejlepší scifi a fantasy je to, kde se odehrává dobrý příběh. A že v tom musí figurovat lidi. Aspoň zčásti.
I když, Aldissův Skleník myslím neobsahoval žádné lidi, a přesto to bylo fascinující čtení. :-D Ale to je spíš vyjímka....

4 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 21. září 2014 v 9:22 | Reagovat

[3]: Fantasy má podle mě "smůlu" v tom, že je poměrně mladým žánrem. Takže zatímco z naturalismu a dalších "přežilo" jen to nejlepší, ve fantasy musíme dodneška ty perly hledat.

I u mě pak platí, že kvalitu knížky soudím spíš podle děje a postav, než jen podle zařazení do určitého žánru. (I když... Minimálně v Atice jsem si prostředí vychutnávala natolik, že jsem vše ostatní vesele ignorovala. :-D )

Skleník jsem neznala, ale dle anotace na Databázi knih vypadá skutečně zajímavě... Měla bych se po něm asi podívat. :-) Děkuji za doporučení. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama