Kočičí noci

18. června 2014 v 22:02 | Dragilia |  Knižní upoutávky
Přiznám se bez mučení, že k téhle knižní sérii jsem se dostala vlastně náhodou. Záplava fotek, od lidí známých i neznámých chlubících se svými úlovky z Levných knih, udělala své. Když jsem tedy vyrazila (po úspěšné zkoušce) na lov i já, nemohla jsem se po tomto titulu nepodívat.
Knížečky příjemného vzhledu si ležely v poličce, jako by na mě čekaly. A když jsem uviděla tu směšně nízkou cenu na přebalu... Byla to sice sázka do loterie. (Do téhle chvíle jsem ani o autorce, ani o příběhu nic nevěděla.) Ale za takovýhle podmínek jsem byla ochotna risk přijmout. A věřte, nebo ne - ten los byl výherní.


Darín - město vonící mořem a tajemstvím...

Autorka: Blanka Jirušková
Série: Kočičí noci
Knihy: Kočicí noci, Vědma z Lesa, (ještě nedočtená Paní z peřejí)
Nakladatelství: Straky na vrbě
Rok vydání: 2009
Počet stran: 254, 188, 216

Zpočátku jsem si sice hůře zvykala na velmi barvitý styl vyjadřování. Ale po jediné stránce mě delší souvětí už ani v nejmenším nezdržovala. A naopak - unášela mě s příběhem neznámo kam. Protože ač jsem chvílemi měla pocit, že nemám nejmenší tušení, kam vyprávění směřuje, pohltilo mě dokonale. O to víc jsem si potom vychutnávala každý střípek dalšího poznání a radovala se, když do sebe začaly události zapadat jako obrovské puzzle.

Počáteční zmatek zpětně připosuji hlavně záplavě jmen. Neb před sebou máme skutečně ucelený svět, kde se krom důležitých postav (dávkovaných po kapkách) setkáváme i s oslovováním... například božstev. Jejich jména tak byla mezi řečí (v kledbě, či výkřiku) často zmíněna dříve, než byla vysvětlena jejich úloha. Ale jelikož Darínský panteron není nikterak přelidněný (nedosahuje ani zdaleka množství obyvatel Ásgradu či Olympu) velmi brzy jsem se s ním sžila.

Na příběhu mě strhla hlavně jeho nepředvídanost, která byla však zároveň dokonale provázaná. Zrovna ve chvíli, kdy ve mně začínalo klíčit podezření, že nějaká scéna byla "jen pro oko", ukázal se vždy její přesně daný a neoddiskutovatelný smysl. Postavy, které jsem z celého srdce nenáviděla a bála se jich, najednou poodhalily závoj a já pochopila. Předchozí činy mých "hrdinů" se v novém světle zdály hloupé a malicherné... A právě to mě lákalo na každou novou stránku.

Darín navíc není jen papírovou kulisou veškerého dění. Tohle město žije, dýchá. Ať už je popisována Přístavní čtvrť, Les, nebo nějaký z paláců, do slov se vmísilo něco podivně organického. Místo šustění stránek tak člověk slyší šumění moře, či šatů šlechtičen.
Ani o postavách pak nelze říct, že by z nich místy odkapával inkoust. Možná je to způsobeno i tím, jak snadno se ti zdánlivě důležití střídají. Zpočátku tak ani nemusí být pořádně zřetelné, čí příběh se tu vlastně vypráví. Ti podstatní jednoduše nevystupují z šedého nicneříkajícího davu, ale naopak - z reje barev i tvarů.

Ať na to tedy koukám z jakékoli stránky, v náhodně vylovené škebli jsem objevila perlu. A pěkně velkou.

Takže jestli náhodou váháte, jestli se ponořit do vod Darínského přílivu, měli byste si pospíšit.
Slyšela jsem, že zásoby perlotvorek se povážlivě tenčí...

Ps: Slavnostně tímto prohlašuji, že vyznění tohoto článku nebylo ovlivněno nabytím žádných materiálních či jiných statků, ale jen a pouze mým nadšením z velmi dobré četby. :-)

<<Předchozí kniha Následující kniha>>

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ailin Ailin | Web | 22. června 2014 v 13:30 | Reagovat

Taky jsem na ně v Levných knihách koukala, ale nějak mě nezaujaly ... :-)

2 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 24. června 2014 v 9:20 | Reagovat

[1]: Nebýt všech těch fotek, které ke mně přivál internet, možná bych je tam taky nechala. Ale byla by to škoda. :-)

3 the-hunter the-hunter | Web | 24. června 2014 v 22:36 | Reagovat

Na téhle sérii oceňuju především nádhernou obálku - hlavně kvůli ní jsem si koupila první díl (kupodivu taky v Levných knihách :-)). Nelituju toho, ale pokračování už shánět nebudu, protože mi styl vypravování téhle knihy hrubě nesedl. Uznávám, že to má dobrou atmosféru, místy je ale možná až přehnaná. Jde třeba o popisy soubojů, kde bych očekávala větší stručnost, podrobnější vysvětlení, kdo právě s kým bojuje, kdo komu usekl nos a vrazil meč do srdce, ne  básnické obrazy. Byly sice působivé, ale mnohdy jsem po skončení scény neměla nejmenší tušení, jak vlastně pro kterou stranu dopadla, což je špatně.
Kdybych to měla shrnout, těch pár set přečtených stránek nelituju, na druhou stranu už si tenhle pro mě prapodivný styl vyprávění zopakovat netoužím.

4 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 25. června 2014 v 18:01 | Reagovat

[3]: Řekla bych, že autorčin styl je skutečně natolik osobitý, že si ho člověk buď zamiluje, nebo ho naopak od dalšího čtení odradí. (Jako asi tebe. :-) )
Já jsem (naštěstí) se zorientováním se  potíže neměla. Možná je to i tím, že poslední dobou jsou mým "denním chlebem" učebnice tak hutné, že mi proti tomu vše ostatní připadá jako odpočinková literatura. :-D

5 Vendy Vendy | Web | 3. srpna 2014 v 18:46 | Reagovat

Tohle bych ráda zkusila, zápletka, nebo spíš všechno dohromady, vypadá zajímavě, mám ráda, když natrefím na trochu odlišný styl, než je zvykem. A pokud je příběh promyšlený, tím spíš.

6 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 20:18 | Reagovat

[5]: Že bych na Kočičí noci přeci jen někoho nalákala? :-) To bych byla jen ráda. Doufám, že při případném čtení nezklamou a zanechají minimálně takový dojem jako ve mně. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama