Pohádka na dobrou noc

28. října 2013 v 6:00 | Dragilia |  Zrnka písku
Měla bych dělat něco úplně jiného...


- Obrázek byl bohužel jeho autorem vymazán -

Pohádka na dobrou noc

"Tati, nakreslíš mi pohádku?"
"Ale vždyť já kreslit neumím. Řekni spíš mamince."
"Ona ale nedělá pohádky...," zakňoural chlapec.
Muž sedící vedle něj se musel usmát. "Ty si viděl její nákresy, viď?"
"Já do jejího pokoje nešel!" bránil se hoch okamžitě.
"Lhát se nemá, skrčku. Víš co? Protentokrát to zůstane naším malým tajemstvím. Pokud se to maminka nedozví jinak..."
"Neboj, dneska jsem nic nerozbil."
"Šikovný kluk," se smíchem ho pohladil po vlasech.
"A jakou pohádku ti mám nakreslit?"
"Nějakou s piráty."
Vzal do ruky tužku a zamyšleně črtal. "Jak jsi přišel zrovna na piráty?"
"Wendy mi o nich vyprávěla. A taky o indiánech. A vílách. A..."
"To děvče má úžasnou fantazii, viď?"
"Co je to fantazie, tati?"
"To znamená, že si umíš vymýšlet."
"To jako lhát?"
"Ne. Vymýšlíš věci, které by se stát ani nemohly."
"Ty myslíš, že žádného Petra Pana nezná?"
"Kdo je ten Petr?"
"Kluk, se kterým poletí do Země-Nezemě, přeci. Říkal jsem ti o něm už včera," připomněl mu trochu vyčítavě.
"Copak by kluk mohl jen tak létat, Jamesi?"
"A proč by nemohl?"
Usmál se na syna. "To pochopíš, až budeš větší." Položil dokončený obrázek na noční stolek. "Tak, je čas jít spát." Políbil syna na čelo. Ode dveří se ještě otočil: "Dobrou noc."
Vyšel z pokoje a pohlédl do očí své ženy. "Ty jsi poslouchala?" zeptal se a zatvářil se trochu provinile.
"Jenom chviličku. O žádném malém tajemství tedy nevím," usmála se.
"Nemyslíš, že bychom...," začal opatrně.
"Mu měli zakázat se s tou Wendy stýkat? Ale kdeže. Její nesmysly nejsou nijak nebezpečné."
Objal ji kolem pasu. "Jsi si tím jistá?"
"Ano. Navíc, to děvče za to nemůže. Vsadím se, že jí tím krmí její podivínská matka."
"Myslíš Wendy Levfietrovou?"
"Přesně. Ale ta byla divná už od malička."
"Vážně?"
"Utekla z domova. Přitom jí nebylo ani třináct! Darlingovi se mohli zbláznit starostí. Co je to za člověka? Takhle vyděsit vlastní rodiče!"
"Nebylo by tedy lepší...?"
"Možná máš nakonec pravdu. Hned zítra to Jamesovi vysvětlím..."

*+*

O pár bloků dále sedělo malé děvčátko u otevřeného okna a pozorovalo oblohu. Vždycky to tak dělalo. Čekalo na den, kdy si Petr vzpomene na slib, který její matce dal. Tentokrát s ním ale poletí jiná Wendy. A ta se už zpátky nevrátí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 maglaiz maglaiz | E-mail | Web | 2. listopadu 2013 v 20:28 | Reagovat

Tenhle text mne děsí. Proč? Protože mu nemám co vytknout! A to je děsivé. Volba zpracování a tématu je naprosto skvělá. Nenašla jsem ani jednu hrubku. Asi už začínám být slepá.

2 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 3. listopadu 2013 v 8:40 | Reagovat

[1]: Takhle krásnou pochvalu jsem snad ještě nedostala. :-) Děkuji. :-)

3 Kariol Kariol | Web | 3. listopadu 2013 v 19:10 | Reagovat

Petra Pana mám moc ráda a vždycky mě dojme. A proto se úsměvu a jisté nostalgii nemůžu ubránit ani tentokrát. :-)

4 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 3. listopadu 2013 v 21:55 | Reagovat

[3]: Já mám Petra Pana také ve velké oblibě. Možná proto mě při pohledu na obrázek napadl právě on. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama