Vakuový svět

27. ledna 2013 v 18:41 | Dragi |  Psavcovo
...aneb nic se nemá přehánět

Na námět tohoto článku mě přivedlo znovuvydání Cirratina překladu Tisíc slonů a sledování jednoho nejmenovaného seriálu. Díky tomuto spojení jsem si totiž uvědomila, že krom nebezpečí přelidnění imaginárního světa hrozí i opačná varianta - naprosté prázdno kolem hlavních hrdinů.

Samozřejmě, existují i velmi slavné příběhy, které se s lehkým vakuem (ne)vypořádaly po svém. Už tolikrát jsem si říkala, jak to ta slečna Marplová dělá, že se vždy nachomýtne k nějaké vraždě, když mnoho lidí za svůj život nepotká ani jednu jedinou. Ale dejme tomu, že má na tyhle věci štěstí/smůlu. Ale jak by asi dopadl příběh, ve kterém bychom všechny tyto "náhody" seřadili za sebe a prohlásili, že se udály během jednoho roku? Ehm...

Pokud třeba příběh zasadíme do stotisícového města a plány zloduchů s sebou budou přinášet změny pro veškeré obyvatelstvo (které musí náš Superhrdina zachránit), bude minimálně podezřelé, když se úplně vše bude nějakým způsobem dotýkat hloučku jeho přátel. Zvláště když je můžeme spočítat na prstech jedné ruky, neb se právě přistěhoval. A budeme-li navíc zarputile trvat na tom, že jeho nepřátelé nemají nejmenší tušení, proti komu to vlastně bojují... Mno, na maloměstě by to možná fungovalo.

Samozřejmě, ne každý čtenář si takových věcí všimne. Čím víc je ale budeme kumulovat, tím se stává tahle varianta nepravděpodobnější. A přidáním rozvědveného příbuzenstva, které se objeví a vzápětí zmizí jen proto, aby hrdinova pomsta dostala osobnější rozměry, tomu jistě pomůžeme...

Jenže jak známo, zlí a zákeřní padouši nikdy nepůsobí v malých městech. Zvláště mají-li v úmyslu ovládnout celý svět. Ale pak prostě musíme počítat, že ve velkoměstě se rozhodně nezná každý s každým. A přisoudíme-li tedy hrdinovi jen hrstku kamarádů, asi je veškerá "traumata světa" nezasáhnou. A lidi se všespasitelskými sklony (jako třeba Penny z Dr. Horrible) také nesnese každý. Sválně - jak dlouho byste vydrželi vy s člověkem, co se bude snažit zachránit i komára, který vám právě pije krev? Tak všeho s mírou. Superhrdinové jsou také jenom lidi... (Promiň Supermane.)

Jak už jsem ale řekla na začátku, určitou míru náhodnosti vám jistě každý odpustí. Zvláště, bude-li za to odměněm perfektním příběhem. A naopak, v některých případech by superkumulace mohla působit jako podařený vtípek.

Autorka tohoto výlevu slavnostně prohlašuje, že namá patent na rozum.
A vše, co zde píše, je založeno jen a jen na jejím subjektivním pocitu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama