Legenda o zrcadlech

12. ledna 2013 v 13:36 | Dragi |  Blumilaja
Postupně se snažím zpracovávat nápady, které se mi v hlavě vyrojily. Jenže jak tak sleduju, než se k nim dostanu, musím toho napsat ještě spousty a spousty. Už jen proto, abych sama sobě, i případným čtenářům, vysvětlila všechny zákonitosti svého světa. Těžko bych totiž mohla navazovat na historické události, o kterých bych věděla pouze já sama. A na druhou stranu, zpracovávání Blumilaiských mýtů mi dává možnost experimentovat i s různými způsoby vyprávění...

Legenda o zrcadlech

Tento příběh se odehrál už velmi dávno, bylo to za časů, kdy svět ještě nebyl takový, jaký ho známe dnes, ale to nic nemění na tom, že se skutečně stal.
Tehdy ještě nebyli žádní králové a vládci. A vůbec, celá naše civilizace byla ještě v plenkách. Ale v horách daleko na severu sídlil národ, který znal tajemství nám dodnes skrytá. A jejich znalost magie překračuje veškeré naše chápání. Protože oni se jí nemuseli učit. Kouzla proudila jejich žilami stejně svobodně, jako se vítr prohání větvovím.
Říkali si Spinkvaliané a žili v uzavřených údolích naprosto odříznuti od světa. A už tehdy se vyprávělo, že jsou strážci Dračího ohně, který má udržet Zlo za hranicí naší země.

Postupně do jejich sídel přicházeli ti nejlepší z našeho lidu, aby se od nich učili moudrosti. Spinkvaliané se s nimi rádi dělili o své znalosti, avšak jedna oblast měla zůstat našim předkům navždy skryta - magie. Tu jejich učitelé střežili jako oko v hlavě.
Jednoho dne přišel do údolí chlapec jménem Fenzen. Všichni byli překvapeni jeho nízkým věkem, ale brzy se ukázalo, že má velmi bystřého ducha a je nadán talentem pochopit podstatu věcí. Díky tomu za už několik let obsáhl veškeré vědění, o které se Spinkvaliané byli ochotni podělit. Avšak jemu to nestačilo. Chtěl poznávat dál. A právě proto, že magie byla zakázaná, sžíral se touhou jí porozumět.
Nejmoudřejší Spinkvaliané se sešli, aby se o tom poradili. Mnoho z nich mělo strach a trvalo na tom, aby toto mocné umění bylo ponecháno pouze jejich národu. Avšak jiní by rádi ukojili mladíkův hlad po vzdělání. Nakonec se Rada dohodla na kompromisu. Odkryjí Fenzenovi některé z aspektů magie, ale nikdy ho nenechají nahlédnout až na dno studnice poznání.
Mladík byl nejprve nadšený novými možnostmi, ale velmi brzy pochopil, že mu učitelé neříkají vše. A ke Knize ho pro jistotu ani nepouští. Proto se z daru, který dostal, stalo zanedlouho jen hořké býlí. S každým novým poznatkem si ještě bolestněji uvědomoval, kolik mu toho uniká. A tak místo toho, aby byl vděčný za znalosti, které mu poskytli, začal je nenávidět pro ty, které mu zamlčeli. Postupně v něm začala klíčit touha vzít si násilím, co mu upírali. Po nocích přemítal, jak jen by se mohl zmicnit Knihy a naučit se z ní všemu, po čem prahl. Jeho myšlenky začaly ponenáhlu nabývat konkrétnějších podob, až se mu v hlavě zrodil plán, jak ji uloupit.
V noci, zatímco ostatní tiše spali, se vykradl do dílny svého mistra. Opatrně našlapoval a proplétal se mezi stoly. Už měl Knihu téměř na dosah, když strčil do dláta odloženého na kraji nedokončené truhly. Pokusil se ho zachytit. Ale proklouzlo mu mezi prsty. A s lomozem dopadlo na kamennou podlahu.Věděl, že by měl uprchnout. Možná by se o krádež mohl pokusit jindy... Ale nedokázal ji tam nechat ležet. Musel ji mít!
Už vůbec nedbal na hluk, který způsoboval. Hnal se jako o život k podstavci, na kterém ležela. A už ji konečně držel. Mohl pod rukama cítit její prastaré stránky. Ale v tom se otevřely dveře.
Stál v nich starý muž s hořící voskovicí v ruce. V tomhle světle vůbec nevypadal vznešeně, ani moudře. A Fenzen v něm poprvé nespatřil učitele, ale jen starce. A takový by mu chtěl brát jeho Knihu? Nikdy! Rozevřel ji před sebou a začal číst první formuli, která se mu připletla pod ruku. Vložil do zaklínání veškerou svou zlobu a vztek. Ať zmizí ti, co mu všechno zakazovali! Už nikdy mu nebudou moct bránit! Nikdy!
Nenávist, která se hromadila v jeho srdci dala kouzlu nebývalou sílu. Už ani nezáleželo na tom, co říká. Nestvůrnost jeho nitra dala slovům nový význam a překrucovala vše podle své vůle. Už neovládal kouzlo on, ale tahle pokřivená magie vedla jeho.
A najednou. To skončilo. Neobjevil se žádný záblesk světla. Nic. Ale bylo to pryč. A učitel také. A s ním i všichni ostatní. V celé vesnici nebyla ani stopa po kterémkoli z mistrů. Zmizeli. A všechna zrcadla se roztříštila na střepy.

Fenzen dlouho pátral, kam zmizeli. Ne z lítosti, nebo z pocitu viny. Poháněl ho vztek, protože ve chvíli, kdy dokončil kouzlo, Kniha zmizela. Avšak nikdy je nenašel.
Ale od těch dob můžeme v zrcadlech občas zahlédnout odraz, který nám nepatří. Oni tam jsou. A čekají. Čekají na odplatu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama