Recenze - O myších a lidech

29. dubna 2012 v 23:43 | Dragi |  Knižní upoutávky

John Steinbeck
Americká meziválečná literatura


Příběh o přátelství, snech a nekonečné smůle dvou lidí.

George Milton by bez svého společníka mohl mít celkem klidný život. Nechal by se najmout na práci, výdělek by prohýřil... Jenže hloupý hromotluk Lennie vždy způsobí nějaký malér. Nedokáže ovládat svou sílu a ve složitějších situacích mu to doslova nemyslí. Kvůli tomu musí ti dva co chvíli vandrovat k jinému ranči, jen s pár dolary v kapse.
Když tentokrát dorazí na nové působiště, už od začátku tuší, že se tu něco nepěkného semele. Nemůžou si ale dovolit nabízené místo jen tak odmítnout. A proto zůstávají. Přestože arogantní syn majitele Curley, jeho krásná a nepříliš cudná žena, všemi obdivovaný kočí... tvoří vysoce nebezpečnou směs, která může kdykoli vybuchnout.

Začátek byl sice pomalý - popis krajiny a lehce nepochopitelná debata - ale potom už příběh nabíral na tempu. Po příchodu na ranč mi navíc bylo jasné, že tihle lidé mají svých problémů dost i bez Lennieho. Proto jsem ve zdánlivě nicotných scénách viděla jen ticho před bouří. A ta přišla. Dokonce velice brzy.
V příběhu časem ubývalo podrobných popisů a díky tomu jsem se do knížky poměrně snadno ponořila. Přečetla jsem ji téměř jedním dechem. Svůj podíl na tom samozřejmě má i nepříliš složitá čeština a jednoduchý způsob vyjadřování postav. Námezdní dělníci si totiž na nějaké kudrdlinky v řeči rozhodně nepotrpí.

V úvodu jsem se bohužel také trochu ztrácela ve jménech. A u některých jsem ani později nepochopila, proč jsem je potřebovala znát. Zdá se mi, že by příběhu neuškodilo, kdyby zůstali v anonymitě. Lehce ironické, že jedna z hlavních hybatelek děje - manželka Curleyho - je po celou dobu oslovována jen jako fešanda, nebo častována nepříliš lichotivými přízvizky.
Krom těchto živých kulis byly ale postavy zajímavé a typově různorodé. Jejich jednání mi navíc připadalo jako vystřižené z reality. Nenašla jsem tu proto žádné velké hrdiny, jen malé lidičky křečovitě se držící své naděje na štěstí.

Přes některé nedostatky se musím přiznat, že mě příběh příjemně překvapil. Očekávala jsem od něj jen další eskapádu v živodě dvou smolařů, kteří potáhnou dál bez naděje na změnu. Možná i proto mě nakonec dokázal tak zasáhnout. A to ne pouze jednou. Malá epizodka se starým psem mi dokázala vehnat slzy do očí stejně jako samotný závěr.

Verdikt
Po nepříliš slibném začátku přichází působivý příběh, který rozhodně stojí za přečtení.
Na povinnou četbu je knížka navíc poměrně útlá (66 stran A4), a proto by se jí nemuseli bát ani nepříliš zdatní čtenáři.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama