Vysoko v horách 3

5. června 2011 v 17:07 | Dragi

Odjeli. Už dávno. Ale ona se stále krčila za malou skalkou vysoko ve svahu nad vesnicí. Ne. Nebála se. To už dávno ne. Spíš... Nevěděla jak to popsat. Najednou se... Nevyznala sama v sobě? Ano! To přesně vystihovalo její pocity! Jak se tam tak najednou objevil? A proč... Proč jí pomohl? Proč zrovna jí? Vždyť on se... Ale ano, jen to vyslov... Obětoval. Obětoval pro ni... Nechápala to... Nejprve kvůli ní uteče z vesnice a potom... Ne! V tom musí vězet něco jiného! Určitě! Nebo ne? Zlobila se na něj a přitom... Proč jí na rtech pohrává ten podivný úsměv?
Pomalu se zvedla a rozhlédla se po údolí. Všude viděla jen pozůstatky zkázy. Stany rozpárané na cáry pohlcovaly plameny... Povalený totem posměšně zabalený do ženské spodničky... Bolelo to... Ač ještě před pár hodinami byla skálopevně přesvědčená, že jí na téhle vesnici nemůže nikdy záležet... Najednou cítila ostří hněvu a beznaděje ve svém srdci. Ne! Takhle to nenechá! Přivede je zpátky! Všechny! Do jednoho... "Slibuju..," zašeptala do větru.
Po chvíli se ukázalo, že to přece jen nebude tak tragické, jak se zpočátku zdálo. Když uviděly její siluetu proti pohasínajícímu nebi, začaly z úkrytů vylézat i další přeživší. Jenže samé holky... To se jí moc nehodilo. A její nejhorší obavy se staly skutečností, když jim představila svůj plán. Samozřejně, netrvdila, že se jedná o něco světoborného... Ba dokonce měly pravdu s tím, že by velmi riskovaly... Ale tohle? Vždyť se o to ani nepokusily! A své nápady samozřejmě neměly... Jediné, co hodlaly dělat... Čekat, až se to vyřeší samo!? Kdy naposledy se něco takového stalo?! Chtělo se jí řvát. A nebo brečet. Najednou si s níčím nebyla tak úplně jistá... Tedy... Až na jednu věc. Nenechá ho tam. Jeho, ani nikoho jiného. A jestli s ní žádná z těch třasořitek nepůjde... No a co! Nebude to poprvé, kdy se do něčeho pustí sama!
*-*
Seděl ve voze se svázanýma rukama a přemýšlel. Kam je to vlastně vezou? Z těch, které odvezli otrokáři se ještě nikdy nikdo nevrátil... A kolik jich chytili tentokrát? Dokážou se o sebe ostatní postarat? Dokáže to... Ona? Cítil za ni jistou zodpovědnost. Konec konců, přijela kvůli němu. Ne sice dobrovolně, ale... Jestli se jí něco stane, bude za to moci on....
*-*
Krčila se ve křoví. A poťouchle se usmívala. V Havraních horách nikdy nebylo nic těžkého způsobit lavinu... A když to navíc někdo umí... Zával v Průsmyku křídel obvykle trvá odklidit nejmédě tři týdny... Dost času na to něco vymyslet...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama