Obraz osmý

30. června 2011 v 12:00 | Dragi

Zase číhala. Tentokrát na té fotce byl i podpis. Takže asi herečka. Schválně, jestli bude ječet divadelněji, než ta první. Rozesmála se. Nevěděla, co jsou ty ženy zač. Ale bylo jí to úplně jedno. Protože jí sžíral ten ohromný hněv. Nenávist vůči celému světu. A to polevilo jen ve chvíli, kdy mezi prsty cítila teplou prýštící krev.
Schoulená v podchodu slyšela opilecké žvatlání. "Už jde," zašeptala pro sebe. Přikrčila se. A pak jen znechuceně přihlížela, jak si "Všemi milovaná Suzie Meridonová" vyprazdňuje žaludek u vedlejšího rohu.
Najednou, jako by si vzpomněla. O téhle ženě jednou četla. Ale už hrozně dávno. Ale co to bylo? Už ví! Psali o ní, že získala angažmá v divadle jen díky štědrému daru bohatého strýčka. Tenkrát jí to připadalo jako pomluva. Ale teď, když pozorovala tuhle trosku, by se nedivila ničemu.
Ani se nebránila. Bez hlesu klesla k zemi ještě dřív, než se k ní ostří vůbec přiblížilo. Pohrdlivě si odfrkla nad chladnoucí mrtvolou. Dalo by se to vlastně považovat za záslužné, zbavovat svět takových jako ona...
Nenápadně si sáhla do kapsy. Plulky stále ležely na svém místě... Vítězně se zašklebila. Teď už nebude odkázaná na tu "hodnou tetu s bonbonkem"...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama