O kouzelných petůniích

31. května 2011 v 19:30 | Dragi |  Povídky

Kdysi dávno v jednom království vládli moudře král Dobromil s královnou Smělmírou. Bohužel jim však pro samé státnické starosti nezbyl čas na jejich syna Slavomíra. Tomu se jako jedinému dědici dostávalo prvotřídní péče od chův, ale ty ho také velmi rozmazlovaly. Není se tedy čemu divit, že po smrti rodičů nastoupil na trůn sobecký a arogantní mladík, zcela nepřipravený na jakékoli povinnosti.
Proto ho také nesmírně obtěžovalo, když měl rozsoudit spor chudé dívky s mlynářem. Každý tvrdil svoje, až z toho princátku šla hlava kolem. Zrovna uvažoval, jestli by nebylo pohodlnější vyslechnout je v zahradě, když ho osvítil spásný nápad. Co by se s nimi zabýval, když se jich může zbavit tak snadno?
"Drazí a vážení, možná jste o tom ještě neslyšeli, ale v mém skleníku rostou velmi podivuhodné, ba kouzelné rostliny. Těm, narozdíl od lidí, nikdy nikdo nic neskryje. Proto vám oběma dám jednu sazeničku. Ten, jemuž vykvete, je v právu..." A potom poslal sluhu ke staré zahradnici Alžbětě, aby mu přinesla dva květináče se zcela uschlými petúniemi.
"A teď budu mít klid," pochvaloval si, když odešli. Nepředpokládal totiž, že by se tento zázrak někomu povedl. Pověst o jeho "rozsudku" se navíc roznesla, takže ho už neotravovali další prosebníci. Své dny opět prožíval v radovánkách a zahálce. O to větší bylo jeho překvapení, když se po roce a po dni skutečně vrátila prostá dívenka s nádherně kvetoucími petúniemi. Nezbylo mu tedy, než obnovit její spor a odsoudit hamižného mlynáře, který se jí snažil ošidit.
*
Sice mu to stále nešlo na rozum, ale nakonec se s tím smířil. Hlavně proto, že díky tomu mohl snadno a rychle odbýt své poddané a opět se vrátit k zábavě. Dokonce posléze uvěřil, že květiny z jeho zahrady jsou skutečně nadány kouzelnou mocí, které neunikne žádná faleš. Vždyť se nikdy nemýlily...
Jeho pýcha den ode dne rostla. Proč by se měl smířit s obyčejnými věcmi, když vlastní takový div? Choval se k služebnictvu čím dál hůř. A jednoho rána, když se špatně vyspal, dokonce vyhodil svou zahradnici jenom proto, že se mu už protivilo dívat se na její vrásčitou tvář. Stařenka neprotestovala. Sbalila svoje a vnuččiny věci do malého ranečku a zmizela jako pára nad hrncem.
*
Jenže zanedlouho potom, co se královské květeny ujala nová, mladá a krásná, dívka, se Slavomír pustil do pře se svým nejvěrnějším společníkem. Šlo o hloupost, ale žádný z nich nechtěl popřát vítěžství svému soku. Poslali tedy pro zázračné květiny...
Uběhlo spousty vody a v obou květníčcích stále vězely jen staré uschlé pahýly. Zkusili to tedy s dalšími, avšak záhadné prokletí postihlo úplně všechny kouzelné petúnie. Žádná už nevykvetla. Král si zoufal, nadával, ale ničemu to nepomohlo. Nechal tedy rozhlásit, že stará zahradnice mu ze msty ukradla jeho kouzlo a vyslal všechny své oddíly, aby jí našli, zatkli a přivedli. Ale po ní, jako by se země slehla.
*
Zpráva o tomto hrozném neštěstí se velmi brzy rozšířila. A v celém království začaly vypukat vzpoury a nepokoje. Proto se král rozhodl jedné teplé červnové noci v přestrojení opustit palác. Zahalil se do kapuce a spustil si lano z okna. Celé to zpočátku vypadalo jako velké dobrodružství z románů, které si tak rád nechával předčítat... Jenže ani nevyšel z města a už ho začala zmáhat únava. Posadil se tedy na kraj cesty a přemítal, jestli by se raději neměl vrátit. Z úvah ho vytrhl až zpěv malého děvčátka. A když se pořádně podíval, poznal v té malé neposedě vnučku zlotřilé zahradnice Alžběty, která tohle všechno způsobila.
"Kde máš baičku?" zeptal se naoko přívětivě.
"Proč se ptáš?" zazubila se na něj holčička.
Ale to už jí popadl za útlá ramínka a hrubě s ní zatřásl. "Protože mi ukradla moje kouzelné květiny!"
A v tu chvíli se dítě upřímně rozesmálo. "Takový velký a ještě věří na čáry!" hihňalo se do dlaně.
"Jak bys jinak vysvětlila ty zázraky, které vykonaly?"
"Moje bábi vždycky do toho správného květináče přisypala tajně pár semínek..."
"To určitě! Jak by poznala, kam je má dát?"
"Umím se dívat kolem sebe, můj pane," ozvalo se za ním. Otočil se a uviděl stařenku. "Protože poslouchám, o čem si lidé povídají, sleduju, jak se chovají... Pak není tak těžké odhalit lež..."
Zuřil. Tahle ošklivá plebejka ho bude poučovat o tom, jak soudit? Jeho rodokmen přeci sahal až k časům samotného... Zarazil se. Až příliš dobře si totiž uvědomoval, že bez ní si své postavení udržet nedokáže. A vůbec nezáleží na tom, jestli ty soudy vynášela ona, nebo nějaké začarované kytky... "Dobrá. Neprodleně se vrátíte do zámecké zahrady jako vrchní zahradnice..."
"Jen ne tak zhurta, můj pane," přerušíla ho mírně, "moje nástupkyně se o vaše rostlinky jistě stará stejně dobře, jako jsem to činívala já. A pokud ode mě chcete jen rady, mohu přeci zůstat zde..."
Nenávistně jí probodával očima, ale ona mu to oplácela pouze pohledem plným pochopení. Mohl by si prosadit svou. Poslat sem vojáky, a tak... Jenže... Kdo mu zaručí, že by mu potom pomohla? Nezbylo mu tedy, než se podřídit. Jeho hrdost mu však nedovolovala, udělat to veřejně. Proto k ní nikdy nejel kočárem, ale pokaždé se tajně vykradl z hradu v přestrojení...
*
Postupně si však začal uvědomovat, nakolik je mu stařenka užitečná. Díky ní nejen potlačil povstání, rozsoudil mnoho sporů, ale i urovnal vztahy se sousedními panovníky. Navíc, v převleku vyslechl a uviděl mnoho věcí, které mu dosud správci zatajovali. A konečně porozuměl svému lidu. Nakonec tedy stařenčiny rady ani nepotřeboval. Ale teď už si jí velmi vážil pro její moudrost, a proto jí jednoho dne požádal, jestli by se nastala vychovatelkou jeho dětí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 secretthing secretthing | Web | 31. května 2011 v 19:52 | Reagovat

Krásne ! :-)  :-)  :-)

2 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 10. června 2011 v 22:56 | Reagovat

Konečně se dostávám k tomu, abych poprosila o Tvou pohádku pro blog pohádek pro kulíšky. Moc se mi líbila Samozřejmě všude bude Tvé jméno a blog. I v profilu pohádek pro kulíšky na facebooku. Prosím, napiš mi třeba na můj email eli.asek@tiscali.cz nebo na můj blog. Děkuji za tým Nedoklubka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama