Šlechtičny: Zkouška ohněm

26. března 2011 v 14:08 | Dragi |  Šlechtičny
Na břehu se naštěstí objevili pastýři, ktří hnali svá stáda k nedaleké vesnici. Ukázalo se, že mají srdce i mozek na pravém místě, takže za už chvíli s pomocí svých zvířat a spousty provazů tahali na břeh vrak kočáru, zatímco jejích ženy vařily něco dobrého k jídlu pro zmrzlé trosečníky.

"Valeriano, měla by ses převléci. V mokrých šatech se nachladíš..."
"Nic suchého mi nezbylo."
"Tak požádejte o zapůjčení některou z dívek z vesnice."
"Hrůza! Sestřičko, vy snad máte horkost! Něco tak neslýchaného po mně přeci nemůžete chtít! Já, urozená dcera prastarého a váženého rodu, se zde přeci nemohu zříci svého postavení a vzíti na sebe... Ne, to nemůžete myslet vážně!"
"Vaše důstojnost rozhodně neutrpí takovou maličkostí. A navíc, žádný šlechtic, který by vás mohl v takovém stavu vidět. Vídíte tu snad nějakého?"
"Ne. Ale co potom, až se tu objeví lord Markus? Chcete mě snad před ním úplně znemožnit?"
"Tak nevím, jestli byste u něj klesla více v slušivých prostých šatech, nebo v hávu šlechtičny vyráchaném v řece. Vzpamatujte se! Vždyť vypadáte jako zmoklá slepice!"

Stačilo se jenom trochu se pousmát nad talířem polévky. Avšak slečně Valerianě ani tento jemný záchvěv rtů neunikl. A protože zrovna neoplývala schovívavostí a dnes navíc měla mizernou náladu. Už z pohledu, který na něj upřela, tušil, že to co přijde, se mu ani v nejmenším nebude líbit.

"Co se tu šklebíš? Budižkničemu!" kopla mu spršku hlíny přímo do tváře. Zbrunátněl. "Snad se tě to nedotklo, třasořitko?"
"Tohle už trochu přeháníš, nemyslíš?" snažila se jí zastavit Adelin, ale marná snaha.
"A víš co? Nechám tě zbičovat! Skvělý nápad, co? A schválně, jestli uhodneš proč... No ano! Kvůli tomu, že si nás vyklopil uprostřed takovéhle pustiny, zmáčel si mi šaty a ještě se mi odvažuješ smát do očí!"
"Valeriano!" vyskočila Adeline. Oslovená se na ni překvapeně otočila. "Nikoho tu bičovat nebudete. A tohle vaše dětinské a pomstychtivé chování by vás v očích jakéhokoli muže snížilo mnohem více než jakkoli neupravená toaleta!"
Káraná po ní ještě vrhla nenávistný pohled a potom, s nasupeným výrazem, odkráčela pryč.
"Pokud si myslíte, že stojím o váš soucit, jste na omylu," pronesl do ticha.
"Ale ani vaše smýšlení mi nemůže zabránit v tom, abych udělala, co považuji za správné."
"Asi jsem se nevyjádřil přesně."
"Pokud jste se mi tímto snažil naznačit, že si nepřejete, abych vám nezasahovala do života, dal jste to najevo víc než jasně. Avšak já se to rozhodla ignorovat."
"Nenávidím vás. Od prvního okamžiku, kdy jsem vás spatřil, jsem k vám pocítil tak hluboké antipatie, že jsem nemohl jinak. Pokud vás ani tato skutečnost nepřiměje změnit váš názor."
"Ani v nejmenším."
*
Vesničané se ukázali jako velmi šikovní chlapíci, takže už krátce po poledni byl kočár opět schopen cesty. Nevypadal už sice tak výstavně jako původně, ale to po nich přeci nikdo ani nechtěl. Buhužel ústa jejich manželek se v píly vyrovnala jejich rukám. O rozhovoru, který proběhl včera večer mezi ním a slečnou Adeline, tedy do rána vědělo celé obyvatelstvo provizorního tábora na břehu řeky.
"Stále se ho budete zastávat?" poťouchle se zeptala Valeriana.
"Dosud bohužel nevidím smysl vašeho dotazu."
"Po takovéhle urážce byste na něj měla zanevřít, jako každá dáma vážící si své cti."
"Ach tak! Promiňte, ale nic takového nemám v úmyslu. Ať o mně smýšlí jakkoli, má na to plné právo. A já mu ho nehodlám upírat."
"To tedy nemá! Nesmí si to k vám dovolit! Vždyť si možná budoucí ženou jeho pána! A navíc má sestra!"
"No a? Co já na tom změním? Samozřejmě, mohu mu přikázat, aby mě ctil a vážil si mě. Ale jaký by to mělo smysl? Nějaký čas by sice dokázal předstírat tyto pohnutky, ale... Jeho pravé city ke mě by se nezměnily ani o píď. Pokud by se tedy nezhoršily. A přetvářka navěky nevydrží."
*
Tichá cesta může přinášet klid. Možnost snít, přemýšlet. Ale co když o to nestojí? Stejně vždycky dojde ke stejnému závěru. A ten se mu ani v nejmenším nelíbí. Sžíralo ho svědomí. Ale copak se jen tak může omluvit? Ztratil by tvář. Ale ne, to se už stalo dávno. Styděl se za sebe. Ale co s tím? Už to nenapraví...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama