Šlechtičny: Vlna pohrom

20. března 2011 v 21:33 | Dragi |  Šlechtičny
Předpokládal, že teď se po dni plném zmatků alespoň pořádně prospí. Ale opět mu toho nebylo přáno. Tentokrát však vinu nenesla nespavost, kterou by s sebou přineslo přemýtání. Ne. Lord Markus - další z hostů - se totiž rozhodl pořádat menší ples. A takovému "veleváženému pánovi" tuto "malinkatou prosbičku" nemohla hostinská upřít. Svým nevrlým pohledem si sice velmi brzy vybojoval právo "jít si raději lehnout". Hudba však hrála až do ranních hodin.
Proto neměl ani tu nejmenší radost, když mu ještě před snídaní na dveře zaklepala slečn Adeline. "Promiň, že ruším ale... Myslíš si, že by bylo možné jet celou noc? Abychom dohnali to malé zpoždění, víš?"
Nevěřícně na ni zíral. Ale v mžiku se vzpamatoval: "Promiňte milostivá. Obávám se, že by to pro vás nebylo příliš bezpečné."
"Věř mi, pokud dostatečně rychle neodjedeme dost daleko, čeká nás něco mnohem horšího."
"Uvidíme, co se dá dělat."

Snídaně, balení. Všechno proběhlo až neuvěřitelně rychle. Ani se nenadál a už nechávali město daleko za zády. Unavené oči se mu sice trochu klížily, ale... Ten pocit svobody a volnosti se nedal s ničím srovnat! Jenže jeho myšlenkám už nebyl přán ten rozlet, jako včera. Jeho poklidné přemýtání totiž přerušil hlas. Velmi rozzlobený hlas.
"Neměla jste ani to nejmenší právo mě na noc zamknout v pokoji!"
"Stejně tak vy na porušení slibu."
"Já jsem nikdy žádný nedala!"
"Já také ne. Ale to na tom nic nemění."
"Copak nemáte srdce? Vždyť já ho miluju!"
"Znáte ho pouhopouhý den. Láska nespočívá jen ve chvilkovém poblouznění."
"Copak vy můžete vědět o lásce?!"
"Divila byste se. Znám mnoho šťastných párů. A za tu dobu jsem si stačila všimnout, že k jejich harmonickému soužití je třeba důvery, úcty a partnerství. A váš vztah se nemůže zaštítit ani jedním z těchto pilířů."
"Přikažte kočímu, ať se okamžitě vrátí!"
"To neudělám."
"Vy vrahu!"
"Jste zaslíbena lordu Sebastiánovi."
"Co je mi po něm?! A navíc - co když on si vybere vás?"
"Pak se budete moci vrátit a vzít si muže svého srdce."
"A proč mi to nedovolíte už teď?!"
"Jako vaše starší sestra mám povinnost dohlížet na to, aby vaše počestnost ani pověst nedošla újmy. A obávám se, že ve společnosti tohoto muže by utrpěly obě."
"Co si to dovolujete? Proti lordu Markusovi nesmíte říci jediného slova!"
"Valeriano, měla jsem tu čest, nebo snad smůlu, potkat mnoho můžů jeho ražení. Zkuste mu napsat dopis a sama uvidíte. Zapomene na vás. Stejně jako na spousty dívek před vámi. Chce se jen bavit. A naivní křehotinky, kterým stačí jen zalichotit, aby se bláznivě zamilovaly. Ideální kořist pro takového proutníka." Plesk.
"Takhle o něm mluvit nebudete!" A pak se ozývaly už jen vzlyky.

Pochopil. A proto ani nezastavil na noc. Od úsvitu do úsvitu uháněli jako s větrem o závod. A ani potom ho nečekal vytoužený spánek. Několikrát už málem sjeli z cesty, ale stejně koňům nedovolil zvolnit jejich trysk. Jako by se sám snažil utéct těm nočním můrám, které se ho však nehodlaly vzdát. I kdyby teď ulehl. Dokázal by vůbec zamhouřit oči?
Jenže nevyspalost se na něm dosti podepsala. Jak jinak vysvětlit, že ve chvíli, kdy uviděl polorozbořený most nezatáhl za opratě? Místo toho si to zamířil k nedalekému brodu a s cákáním vjel do řeky. Protože však voda, která poničila most, stále ještě neopadla, čekalo je velmi nemilé překvapení. Jedno kolo zapadlo do díry po kamenu. Koně se začali plašit. Vzpínali se a vyděšeně ržáli. Nakonec přetrhali popruhy. A v tu chvíli proud ukázal svou skutečnou sílu. Opřel se do kočáru a ten se s ohromným praskáním převrátil na bok.
Všude se valila voda. Slečna Valeriana histericky vřískala. A jeho proud odnášel bůh ví kam. Napnul všechny svoje síly, ale stejně postupoval kupředu jen velice pomalu. Ale zatímco on bojoval s živlem, šlechtičny potřebovaly jeho pomoc! Uzavřený vůz, který pomalu, ale jistě, zaplavovala voda, se stával smrtonosnou pastí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama