Otevřeným oknem

18. března 2011 v 12:42 | Kombík |  Zrnka písku
Nina se svojí matkou a dvěma sourozenci vystoupila z auta. Byl pochmurný větrný den a právě se vraceli z dovolené. Začínal podzim. Všechno listí už opadalo a stromy vrhaly hrůzostrašné stíny.
Vešli do domu. Sen každého dobrodruha, sto let starý, s neutěsněnými okny, vrzajícími schody a prostornými místnostmi, ve kterých se skrýval masivní dřevěný nábytek.
Bratr se sestrou dělali, jako by se nic nedělo. Běželi do svých pokojů dělat věci do školy nebo některou z mnoha zálib. Nina však cítila, jak ji zamrazilo v kostech.
Jakmile i ona dorazila do svého království, shledala, že na jejím globusu sedí obrovitá sova - výr velký, nejspíš samice. Načechrala si peří a pozorovala ji velkýma oranžovýma očima. Neměla to okno ráno nechávat otevřené!
Pokusila se výřici odehnat: "Huš! Ty hloupé zvíře, huš! Všechno mi tu rozházíš!"
Najednou, uprostřed všeho spílání se ozvalo hlasité "Prásk!". Sova okamžitě zděšeně uletěla, ovšem nezapomněla pod globusem zanechat překvapení.
"No podívej, co jsi provedla! Ale...?"
Na víc se nezmohla. Nenacházelo se tam to, co očekávala, že by mohl zanechat nějaký pták.
Po stole se v průvanu kutálela rulička papíru převázaná červenou stužkou. Překvapeně ji rozbalila. Tam stálo:
"Promluvíš a zemřeš!"
"Cože?!" vykřikla zděšeně Nina...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama