Když dva se rádi mají

16. března 2011 v 17:34 | Kombík |  Zrnka písku
Je tu krásně, Edito, nemám pravdu? ... no mám... Já přeci vím, že ano, to já vždycky...
Víš, když jsem se s tebou setkal poprvé, myslel jsem si, že jsi protivná a užvaněná. Ale teď... Jsi prostě dokonalá! Tichá a klidná. Nesměješ se tak hloupě a nemluvíš. To se mi líbí...
Jakmile totiž lidi moc mluví, všechno utíká rychleji. Jeden čeká, až druhý dokončí větu a pak začne blábolit sám. Někdy ani nečeká...
Když jsem ještě chodil do školy, byl jsem neskutečně pomalý. Všechno mi trvalo věčnost. Než jsem si podepsal test z matematiky, ostatní měli spočítanou polovinu příkladů.
Copak ti... Stále by někam spěchali. Tys to taky dělávala. To byl extrém! Pořád samé "Bla, bla, bla, hi, hi, hi!", Hned tady, hned zas tam.
Štěstí, že jsi na mě narazila, jinak bys mlela doteď..
Uvědom si, že čím víc lidí chvátá, tím rychleji ten čas běží. A jsme zase u toho... V minulých staletích neběžel. To se jen tak procházel. Dnešní doba je však strašně bláznivá. Jak říkám, zpomal a svět zpomalí taky. Na chvíli si sedni. Za okamžik se nic nestane. Ten tě nezabije a budeš navždy krásná.
... Jak tak nad tím přemýšlím... Ty máš v břiše dýku! Jak to?!
Vím jistě, že jsem ji zabodl do srdce...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama