Šlechtičny: Paní severního hradu

16. ledna 2011 v 12:00 | Dragi |  Šlechtičny
Trhnutím zarazil koně. Konečně dorazili na místo. Před nimi se tyčily hrozivé a přitom úchvatné věže Severního hradu. Právě tady sídlí starší dcera starého lorda Maxvella. Zatímco čekali, až lokajové přinesou její zavazadla, přišla mu na mysl podivná myšlenka. Proč vlastně žije tady? Proč si, stejně jako její mladší sestra, slečna Valeriana, neužívá raději moře a slunce na jihu? Co ji vlastně může lákat na tak nehostinném kraji? Ale konec planým úvahám! Panna Adelina právě přichází!

"Ach, sestřičko předrahá! Ani nevíte, jaké blaho mi přináší pohled na vás! A jak moc jsem se těšila na toto setkání!" švitořila Valeriana, jakmile ji uviděla. Dokonce sestoupila ve své (až příliš) dlouhé róbě z kočáru, aby se s ní, jak se patří, přivítala. Avšak její společnice toto nadšení očividně nesdílela. "Škoda že jste s námi v létě nemohla jet do Hargelionu, však víte, největšího přístavu našeho knížectví! Takovou krásu jsem snad v životě neviděla! A ty plesy! Ach! Tady se nikdy žádné nekonaly, viďte? Jaká to škoda! Jakpak jste mohla vůbec přežít v takové pustině!?"
"Útěchou vám budiž, že mi zde nic nechybělo," odvětila chladně starší z obou dívek a bez dalších odkladů nastoupila do vozu.

Abych se přiznal, moc dobrý dojem ve mně nezanechala. A svým dalším chováním mé antipatie jen zvyšovala. Ještě jsem snad nepoznal namyšlenější, odtažitější a protivnější strvoření! Však posuďte sami...
Ubohá slečna ještě chvíli zmateně stála na místě, než se konečně vzpamatovala z toho šoku a opět usedla na své místo v bryčce. Její zaražené mlčení dávalo jasně najevo vnitřní zmatek, který jí jistě zmítal. A on ji naprosto chápal. Nikdo si nepředstavuje své první setkání se strarší sestrou zrovna tímhle způsobem! Nakonec se však opět osmělila a promluvila: "Drahá Adeline, smím se vás zeptat na váš ctěný názor?"
"Zeptat se samozřejmě můžete, avšak pouze já sama rozhodnu, jestli vám i odpovím."
"Jak tedy smýšlíte o lordu Sebastianovi?"
"Dle mého názoru je od něj velmi neprozíravé, že nás nepřijel doprovodit sám. Pravděpodobně mu v tom zabránily neodkladné záležitosti, ale stejně... Jak si může vybrat svou budoucí paní, když neráčí poznat ani jednu z nás?"
"Soudíte ho příliš přísně, drahá! Zajisté se jedná o pravého kavalíra! Vsadím se, že ho shledáte naprosto okouzlujícím!"
"O tom si dovoluji pochybovat."
"Ale notak! Adeline! Slyšela jsem o něm od bratra jen samou chválu!"
"Proč by ho také hanil, má-li se stát vaším manželem?"
"Copak vy už vůbec nevěříte na lásku, nejdražší sestřičko?" ptala se slečna Valeriana a z jejího hlasu už zaznívalo zoufalství.
"V sňatcích dívek našeho postavení už dávno nejde o žádnou romantiku. Daleko spíše v nich najdete politiku, touhu po moci a intriky, než takový ušlechtilý cit. A teď bych vám byla velice vděčná, kdybychom ukončily tuto pošetilou rozmluvu, ráda bych se totiž věnovala četbě..."

Začínal upřímně litovat, že na dvoře mají zůstat obě dvě. Co se zpočátku zdálo jako nejlepší řešení, teď přidělávalo jen těžkosti. Samozřejmě, kdo mohl tušit, že se sestry nestanou věrnými přítelkyněmi, které by jen rozžalostnil odjezd kterékoli z nich? Když však poznal letory obou, tato možnost se zdála naprosto vyloučenou. Copak by tak rozkošná mladá dáma jako panna Valeriana mohla najít zalíbení v tak odsouzeníhodném člověku, jakým se ukázala být její sestra?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama