Šlechtičny: Hospoda "U býčího rohu"

20. ledna 2011 v 12:00 | Dragi |  Šlechtičny
Sny prý něco znamenají. Hlouposti! Copak by mu asi říkal ten včerejší? Že nemá tu ledovou královnu tolik odsuzovat? Nesmysl! On lidi přeci chápe lépe než kdokoli jiný. A zrovna ona patří mezi ty, kteří promarní i druhou šanci. Tak proč se zbytečně namáhat?

Jenže u snídaně ho čekal šok. Ten posel. Skutečně tu spal. Celý rozespalý se přivalil ke stolu, který pro ně šenkýřka připravovala. A jako by mu tato nezdvořilost nestačila, s plnou pusou si začal velmi nahlas stěžovat: "Kde je ta krasotinka?"
"Jaká, pane?" otázala se nechápavě hospodská.
"No přece ta, která mě včera obsluhovala!" rozkřikl se na ni.
"Ta? Už odešla..."
"Tak to budu muset vyřídit s vámi. Nezaplatil jsem si děvku proto, abych pak spal celou noc sám! Víte vůbec, kdo já jsem? Nejvyšší posel lorda Harolda! Kdybych chtěl, stačilo by jediné mé slovo..."

Tohle už přehnal! Copak si ten nevychovanec nevšiml, že před dámami se takhle nemluví?! Chtěl se zvednout a hezky od plic to tomu namyšlenci vysvětlit. Ale slečna Adeline ho předešla.
"Máte nějaký problém?" zvedla se ladně od stolu a zamířila k nespokojenci.
"Jo!" otočil se na ni hrubián. Pak však náhle zbledl.
"Dovolte, abych se vám představila, jmenuji se Adeline. A vy, jak už jsem ráčila slyšet, jste sluha mého pana bratra, není-li to pravda?"
"A...Ano."
"Pak bych vás ráda požádala o to, abyste mu vyřídil tento vzkaz: Měl by si dávat pozor na to, co jeho poddaní jeho jménem provádí. A dále bych ocenila, kdybyste se už nikdy, opakuji, nikdy nechoval tímto ostudným způsobem, který jsem tu měla tu smůlu zhlédnout."
"Já... Moc se omlouvám, milady..."
"Dobrá. Protontokrát vám odpouštím. Ale nesmí se to už nikdy opakovat. Rozumíte?"
"A...Ano, má paní."

Ona se snad rozhodla, že ji z hlavy nedostane, ani kdyby se sebevíc snažil! Proč se chová vždy tak podivně? A jak vyděsila toho tlučhubu... Znal ji snad? Ale ne! Vždyť ji nemohl znát, jinak by se mu přeci nepředstavovala... Nechápal to. Mělo by to smysl jedině... To ne! Musel to být sen! Copak by se takový hrdopýšek jako slečna Adeline dobrovolně oblékla do obyčejných šatů? Natož, aby někoho obsluhovala! Pravda se určitě skryla někde jinde. Jen on ji, pod vlivem svého snu, stále ne a ne najít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama