Dvě strany jedné mince

26. ledna 2011 v 19:01 | Dragi |  Zrnka písku

Vždycky ji viděla jenom kolem sebe. Znala mnoho žen, a vlastně i mužů, kteří jí měli na rozdávání. Ale ona ne. Mohla jen po očku, s trochou závisti, sledovat osudy těch šťastnějších. Žili dokonalé životy, kterým se někdo jako ona nikdy nemůže ani přiblížit. A oč víc jí byla upírána, tím více po ní toužila. Ale její přání se nemají šanci vyplnit.

"Někdo se holt umí narodit!" zahořkle zaklela a dál prala košile. Vlastně by jí to ani tolik nevadilo. Nebýt JÍ. Její vlastní sestra dostala bez prošení, bez nářků, bez sebemenší námahy to, o čem ona už dávno sní. No, je to spravedlivé?! Zatímco ona tady v prachu a špíně dře jako mezek, ta... krvezrádkyně si sedí nahoře, na sametových polštářcích, a na bídu tady dole se nanejvýš podívá divadelním kukátkem!

*

Na křesle v salónku, schoulená do klubíčka, se snažila zahnat tu všeobjímající nudu. Jak ráda by se šla podívat za nimi. Ale nemohla. Jemu by se to nelíbilo. A navíc nebyla slepá. Už dávno pochopila význam nenávistných pohledů, které po ní sestra házela. Copak za to mohla? Chtěla to snad takhle? Prosila se o to? Ne. Co pro jiné znamenalo... snad požehnání? Jí uvrhlo do tohoto žaláře. Sice velmi luxusního, ale... Kouká snad slavík, jestli ho vězní dřevěná, či zlatá klec? Ne! Protože tak i tak vidí jen mříže! Ale vysvětlujte jí to! A on? Celým městem obdivovaný, blahořečený, vychvalovaný. Co po tom, když se jí hnusí! To on ji tady připoutal. To on může za tu nenávist v lidských očích. To on. Jen on. Nebo snad ne? Dříve jim přeci nevadila. Až poté, co si jí všiml, ji začali považovat za něco jiného. Jak ráda by měnila se sestrou! Jak ráda by se zbavila toho hrůzného prokletí! Prokletí jménem krása.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama