Baltazarovy Vánoce: Sázka

11. prosince 2010 v 18:33 | Dragi |  Šlechtičny
Narozeniny. Každý se na ně tolik těší... Ale proč? Dostane spoustu zbytečností, ztratí tím svůj drahocený čas a ještě se musí tvářit, jako by ho to bůh ví jak bavilo! Copak si na něj ti otrapové vymysleli tentokrát? Knihu jedů? Kolikrát už jim vysvětloval, že toho má doma plnou knihovnu! Nebo nějakou obludku? Ničím menším, než drakem ho stejně nenadchnou! A tímhle jejich obrazotvornost končila. Proč... Proč mu nemohli dát někdy něco zajímavého?
"Drahoušku, přichází zlatý hřeb večera!" zavrněla mu do ucha Grizabela. Baltazar jen otráveně zvedl hlavu. Dva zmijozelští tupouni táhli velkou, ozdobně zabalenou krabici.
No, to bude zase něco, ušklíbl se pro sebe, do tohohle by se nevešla ani mantichora...
"Otevřte to!" poručil.
*
Byla jsem vzteky bez sebe. Oni! Mě! Chtějí! Dát! Jako! Dárek! Ale tohle už ne! Však oni uvidí! Se mnou si hrát nebudou! Naštvaným trhnutím jsem se vyprostila z pout. Když chtějí překvapení, tak ho mají mít!
*
Krabice se rozevřela. A uvnitř... Cože? Stála... Sakryš...Jak se vlastně jmenuje! Prostě ta muldouvská šmejdka... "To byl můj nápad. Dát ti osobní otrokyni. Splní ti každičké tvé přání..," začala se k němu lísat Grizabela.
"Tak na to zapoměň!" prohlásila rezolutně světlovlasá dívenka stojící ve zbytcích krabice. "Už vás mám plné zuby. Už dost dlouho mě tyranizujete, ponižujete a jednáte se mnou jako s kusem hadru. A proč? Co jsem vám udělala?"
"Co si čekala? Jsi mudlovská šmejdka!" ušklíbl se oslavenec.
"Znesvětila si naši kolej!" nenávistně zasyčela Grizabela.
"Přiznávám. Jsem dcerou mudlů. Ale víte co? Já jsem na to hrdá! Znám oba světy a můžu si z každého brát jen to nejlepší..."
Baltazar se potutelně usmíval: "Oh. Vážně? A co je prosím tě u mudlů tak úžasného?"
"Spousta věcí..."
"Snažíš se z toho vykličkovat?" ušklíbl se.
"Ne. Jenom... Je to těžký vyjádřit slovy..."
"Jseš si jistá, že je to jen tím?"
"Vsadím se..."
"Skutečně? A o co?"
"Jestli vyhraju... Necháte mě napokoji. A se mnou i všechny kouzelníky a čarodějky nečistokrevného původu."
"Dobrá. Ale jestli zvítězím já..."
"Tak potáhneš, odkud jsi přišla!" vložila se do našeho rozhovoru Grizabela.
"Souhlasím," přikývla jsem.
*+*
"Tak kdy mi ukážeš kouzelný svět mudlů?" provokoval Baltazar.
"No... Nevím. Hodí se ti to... Třeba.. O Vánočních prázdninách?" Zůstal stát s otevřenou pusou. Asi čekal, že se to budu snažit co nejvíc oddalovat. A měl pravdu. Jenže... Jednoduše jsem nedokázala odolat. Byla jsem si totiž téměř jistá, že moji nabídku odmítne. Kdo by se taky vzdal rodinných Vánoc?
*
Šok. Jinak se to nazvat nedá. On. To. Přijal. Nafoukaný. Nesnesitelný. Baltazar. Malfoy. Mi. Zkazí. Celé. Svátky! Měla jsem tušit, že obětuje cokoli jen proto, aby mě naštval! Vrr! Jen doufám, že mamka nebude proti...
Mám trochu strach. Bojím se, že... Baltazar zničí Vánoce celé rodině. Asi jsem neměla... Bylo dost sobecké se s ním takhle vsázet. Ale... Na druhou stranu... O Vánocích se přece plní ta nejtajnější přání... Tak prosím, kéž tuhle sázku vyhraju!
*
Kouzelnické Vánoce, mudlovské Vánoce... Obojí stejně nezajímavé a nudné. A čím dřív se té holky zbavím, tím líp. Od té sázky se na mě Grizabela lepí ještě víc. Že by snad... Žárlila? Nemá důvod. Nikdy bych si nezačal s mudlouvskou šmejdkou! I když... S ní taky ne.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama