Baltazarovy Vánoce: Hořkosladké počátky

10. prosince 2010 v 17:52 | Dragi |  Šlechtičny
Příčná ulice. Nádraží King's Cross. Nástupiště 9 a ¾. Bradavický expres... Stále jsem nemohla uvěřit tomu, že je to skutečné... A moje fantazie už pracovala na plné obrátky. Viděla jsem před sebou tisíce možných scénářů. Ale ani jeden se pravdě ani nepřiblížil... Čekala jsem Bradavice přesně takové, jaké jsem je znala z knížky - škola plná tolerance, přátelství a příležitostí... Mělo mě napadnout, že realita bude trochu jiná...
A moje naivní bublinka štěstí však praskla velice brzy...
Posadila jsem se na trojnohou stoličku a se zatajeným dechem čekala verdikt Moudrého klobouku. "Tak kohopak tu máme?" Málem jsem leknutím spadla ze židle, když na mě promluvil..
"No... Jak tě tak vidím, ty asi nejsi moc odvážná..."
"Jak v čem," hájila jsem se.
"Ale na Nebelvír to bohužel nestačí... Tak třeba... Mrzimor?" Zavrtěla jsem hlavou.
"Máš pravdu, na ten si trochu moc líná..." Provinile jsem se pousmála. "Ale zase jsi velice inteligentí..." To už jsem se zubila od ucha k uchu. Havraspár jsem měla, samozřejmě krom Nebelvíru, ze všech kolejí nejraději. "Svou chytrost také často využíváš. Vždy dokážeš vše zaonačit tak, aby to dopadlo ve tvůj prospěch. Mnoho věcí si nenecháš líbit a neváháš bojovat za svou pravdu..." Bezmyšlenkovitě jsem přikývla. "Skoro by se dalo říci, že jsi trochu ctižádostivá..."
"Velmi," přisvědčila jsem.
"V tom případě mám jasno..," zabrumlala a potom vykřikl: "Zmijozel!" A mně se v tu chvíli zhroutil svět.

Jako "mudlovská šmejdka" jsem mezi Zmijozelskými neměla sebemenší šanci. Odsoudili mě, aniž by se mě pokusili poznat. A stejně jako mě zavrhli oni kvůli původu, zbytek školy se ke mně obrátil zády kvůli mé koleji. Splnil se mi můj sen. Studovala jsem na kouzelnické škole. Ale žádnou radost mi to nepřinášelo. Připadala jsem si jako osamělá kapka v moři. Obklopená davem. Nikdy nepřijatá. A moji "kolejní spolužáci" mi to rozhodně neulehčovali...
"Ty máš ale kuráž!" zaječela Grizabela, jakmile jsem vstoupila do společenské místnosti. "S takovouhle krví se cpát do nejvznešenější ze všech kolejí! Vlastně bys nám měla být vděčná, že tě nevrátíme tvým pitomým mudlovským rodičům po kousíčkách!" Okolostojící čumilové propukli v huronský smích. Ne že by se jim Grizin ubohý "vtípek" tolik líbil. Spíš už se těšili na to, co bude následovat. Jako už tolikrát... "No, měla by ses hooodně snažit, aby sis tuhle čest zasloužila!" Tak schválně, co si na mě vymyslela tentokrát? Budu jí uklízet, stlát, prát, psát za ní úkoly, nebo si chce jen procvičit některou ze svých oblíbených kleteb?
*+*
Kypělo to ve mně vztekem. Tentokrát už to vážně přehnala! Ležím svázaná s roubíkem v puse v nějaké staré smrduté bedně, kterou její posluhovači táhnou bůh vík kam! Tohle už skutečně překračuje všechny meze! Až se odtud dostanu, tak ta můra uvidí! Za všech tyranů světa je ona tou nejhorší! To mám raději dokonce i toho namyšlence "Pana Dokonalého" Malfoye... Počkat... No jasně! Tak tam mě vlečou! Že mě to nenapadlo dřív!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama