Baltazarovy Vánoce: Tání

26. prosince 2010 v 20:03 | Dragi |  Šlechtičny
Ráno ho probudilo holčičí pištění. "Eliz, Eliz! Tam! Pavouk!" A potom se ozval zvonivý smích.
"Lil, ty jsi ale pako. Copak ti takovýhle drobeček může uškodit?"
"Ale vždyť... Vidíš, jak je to odporný a chlupatý..." Potom už neodolal a otevřel oči.
Liliana stála na stole a s výrazem toho největšího odporu hleděla na sestřinu postel. Elizabeth se mezitím snažila polapit ubohého křižáka. Ale ten, v očekávání hrozné budoucnosti, utíkal, jak nejrychleji dovedl.
"Ty už jsi vzhůru?" obrátila se na něj a zároveň se snažila zabránit dalšímu pavoukovu pokusu o útěk. Marně. Ten tvoreček vyražil přímo k němu. Nastavil ruku a bez sebemenší námahy ho chytil. "Díky," usmála se, "pojď, odnesem ho na půdu." Překvapila ho. Dokonce natolik, že ani nestačil protestovat. Ona ho skutečně... Držela za ruku! To se neodvážila ani Grizebela!
Vytrhl se jí. "Tohle si nezvykej!" procedil skrz zuby.
"Jů, ty jsi ale protivný!" zapištěla Lilian, která právě vstrčila hlavu do dveří.
"Lil, tohle se tě netýká. Měla bys jít na snídani," otočila se na sestřičku Eliz.
"Ale... On..."
"Neboj. Tohle zvládnu sama."
Čekal hodně věcí. Výčitky. Pláč. Křik. Ale rozhodně ne tohle. Jen suše pronesla: "Ty asi moc chceš vyhrát, co?" Nevěřícně na ni zíral. "Asi bychom už taky měli jít. Jinak nám vystydne čaj..."
*
"Eliz, skočíte mi prosím do obchodu pro hladkou mouku?"
"Proč ne?" zazubila se.
"Jen si nahoru skočím pro svetr!" Brala schody po třech. Teď tomu protivovi ukáže! Na náměstí se přeci vždycky strhne sněhová bitka... A zas takový rampouch to snad není, aby se do toho nezapojil!
*+*
"Balti, taky by ses měl obléci. Jinak venku zmrzneš!" obrátila se k němu.
Cože? Jak že mu to řekla? "Já. Nikam. Nejdu!"
"Ale notak. Chceš poznat moje město a potom bys ani nevytáhl paty z baráku?"
Nabručeně se šoural za ní. Tuhle hoku mu byl čert dlužen! Divoká, šílená, bezprostřední... A co je na tom nejhorší - očividně šťastná. Musel si přiznat, že její svět má něco do sebe. Ale to "něco" on mít nikdy nebude. A právě proto ji nesměl nechat vyhrát. Měla by pak všechno. Milující rodinu, kterou on nepoznal. Smích, legrácky... I kouzelnické schopnosti.
Najednou odněkud přilétla sněhová koule a trefila ho přímo do tváře. "K zemi!" zaslechl její příkaz a bezmyšlenkovitě ji poslechl. S bleskovou rychlostí začala vyrábět vlastní munici a palbu opětovala. "No tak, přece se nebudeš jen koukat!"
Nakonec je přesila udolala. Ale i tak se pobavil, jako už dlouho ne. Sníh měl úplně všude, ale když uviděl toho sněhuláka, kterým se dle všeho stala Elizabeth, rozesmál se na celé kolo. "Jste teď našimi zajatci!" zavískla nadšením malá holčička v červené čepici.
"Zajisté, Meredith," hrála s ní její hru Eliz. "V tom případě bychom však měli mít možnost se něčím vykoupit..."
"Dobrá," ujal se slova nejstarší hošík. "Cena za vaši svobodu jest... Jedna písnička."
"Ale zazpívaná na naší besídce!" vyhrklo děvčátko s dlouhými blonďytými copy.
"Příjmáme..."
*
"Dobrý den, slečno Elizo, copak to bude tentokrát?" zdravila ji prodavačka už z dálky.
"Kilo hladké mouky, prosím..."
Zatímco hledala v regále, bombardovala ji otázkami: "A jak se daří ve škole? Nestýská se vám? A co že jste takhle mokrá? To vás váš přítel tolik skouloval?"
"My... Spolu nechodíme," přerušila jí dívka. "Baltazara znám ze školy. Chodíme do stejného ročníku, a tak mě napadlo, pozvat ho k nám na Vánoce..."
"Takhle to vždycky začíná," šibalsky na ni mrkla.
"Ale jděte."
"No co. Je to docela fešák. Já být o pár let mladší..."
"To se v tomhle městě chová každý tak familiárně?" zeptal se jí, jakmile vyšli z obchodu.
"Mnoho lidí," přikývla. A kdyby zvedla hlavu, nepřehlédla by, že na jeho tváři hraje úsměv. Přesně takový, jaký mu přisoudila v jedné ze svých skic.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama